Sága Stmívání a jiné upírské knihy

Byla to lahodná vůně jídla, která vytrhla Darcy z lehkého
spánku. Promnula si rukama tvář, posadila se na posteli a
spatřila Leveta, jak se vznáší na prahu s podnosem.
„Levete.“ Unaveně pohlédla ke stále temnému oknu.
„Kolik je hodin?“
„Něco málo po třetí.“
Což znamenalo, že spala jenom dvě hodiny. Není divu, že
se její mozek cítil, jako by uvízl pouze na prvním rychlostním
stupni, a oči jí řezaly, jako kdyby si je vyleštila šmirgl
papírem.
Zatřásla hlavou a pokusila se přemýšlet souvisle.
Nebyla ani trochu překvapená, že první myšlenka, která ji
napadla, patřila Styxovi.
„Už se vrátil Styx?“
Drobný démon zatřepotal svými půvabnými, jemnými
křídly. „Zatím ne, ale Viper se nám ozval před pár minutami,
aby oznámil, že se jim podařilo vystopovat vůdce klanu v
malém domku západně od města. Měli by se vrátit před
rozbřeskem.“
„Ach.“ Bojovala s hloupým zábleskem nejistoty. Ježíši, to
Styx nemohl odejít ani na pár hodin, aniž by začala plašit? To
šlo za hranice veškeré směšnosti. Přísně obrátila svou
pozornost k nečekanému hostovi. „Ten podnos je pro mne?“
„Oui.“
Darcy se usmála, zvedla se z postele a protáhla si své
strnulé svaly. „Děkuji. Voní to báječně.“
Levet podivně zaváhal. „Smím vstoupit?“
„Samozřejmě.“ Darcy se zmateně zamračila. „Vždyť víš,
že se nemusíš ptát.“
Levet se ušklíbl. Docela dobrá podívaná vzhledem k jeho
prapodivným rysům.
„Vlastně musím.“
„Musíš?“
„Nechci tě obtěžovat.“
Darcy potřásla hlavou a uvažovala, co se drobnému
démonovi stalo. Dobrý bože, vždyť právě on stěží bral
ohledy, aby se neobjevoval na místech, kde chtěl být.
Byl přece neschopen se urážet, zcela bez jakéhokoliv
vychování, a jeho kůže byla silná jako… ano, jako u chrliče.
„Ty nejsi nikdy otravný, Levete,“ řekla zmateně.
„To řekni Mistrovi Vysokému a Mocnému.“
„Styxovi?“
„Sacrebleu. Nikdy jsem se nesetkal s takovým
panovačným blbcem.“ Obrátil oči v sloup a podařilo se mu
důvěryhodně napodobit Styxův hlas. „Darcy je hladová.
Darcy je unavená. Darcy nesmí být rušena. Darcy musí být
chráněna. Darcy musí…“
S malým zasmáním zvedla ruce. „Vzdávám se. Myslím si,
že už vím, o čem mluvíš.“
„A to je jenom začátek seznamu. Dokonce vymyslel, že
musíme Viperovu domácí hospodyni přenést sem, aby ti
mohla stále připravovat tvá oblíbená jídla.“
Usmála se, když pohlédla na čekající podnos. Být
nezávislá bylo celkově dobré, ale nemohla popřít, že ji hřála
u srdce Styxova očividná péče.
Nikdy v životě nebyla rozmazlovaná, tak proč by si to
nemohla vynahradit alespoň trošku teď?
„Řekla bych, že Styx občas dokáže být trochu panovačný,
ale nemůžeš ho za to opravdu vinit. Je zvyklý udílet
rozkazy.“
„Můžu ho odvinovat,“ opravil ji Levet rychle. „A myslím,
žes to udělala i ty. Utekla jsi od něj, není to tak?“
Darcy pokrčila rameny. „Ano, dobrá, jako všichni muži
má pěkně tlustou lebku, takže ženy musí občas pociťovat
silnou touhu ho po ní něčím přetáhnout.“
„Řekl bych, že se ti to podařilo. Podle Vipera…“
Levetova slova náhle zanikla, když zaklonil hlavu a nasál
nosem vzdychu. Potom bez varování skočil dopředu.
„Sacrebleu.“
Víc překvapená než vyděšená Darcy instinktivně ucouvla,
její oči se rozšířily, když Levet popadl její ruku a pevně ji
stiskl.
„Co to děláš?“ zeptala se.
„Vy jste spojeni.“ Levet jí vyhrnul rukáv a odhalil tak
karmínové tetování, které zdobilo její předloktí. Znovu nasál
vzduch. „Nebo, přesněji, Styx je přivázán. Ceremonie ještě
není kompletní.“
Ježíši. Mohla by prožít alespoň jeden den, kdy by kolem
ní nikdo nečichal?
„Už to tak vypadá,“ zamumlala.
Levet ustoupil a prohlížel si ji se zvědavým výrazem. „Jsi
velice klidná, a nezdáš se, že by tě to nějak rozrušilo. Chápeš,
co se stalo?“
Darcy bojovala s nutkáním se hystericky rozesmát.
Chápala, co se stalo?
Vůbec ne, sakra.
Její život byl jedno velké zmatení od té doby, co Salvátor
vstoupil do baru. Upíři a vlkodlaci a démoni… Ach bože.
„Ne zcela,“ připustila se zoufalým úsměvem. „Styx řekl,
že to znamená, že je ke mně nějak připoután.“
„Nějak? Tady není žádné nějak. On je k tobě co
nejpevněji přivázán už na celou věčnost.“ Levet pomalu
zatřásl hlavou. „Mon dieu. Kdo by řekl, že ten chladnokrevný
a bezcitný bastard může být vůbec schopen připoutat se k
ženě?“
Darcy se na svého společníka podívala zničujícím
pohledem. Nebo tím, co pokládala za zničující pohled. Nikdy
si nebyla zcela jistá, ale zdálo se, že v romantických novelách
to zabírá.
„On není chladnokrevný ani bezcitný. Vlastně má to
nejšlechetnější a nejvěrnější srdce ze všech lidí, se kterými
jsem se kdy setkala.“
Levet zamrkal překvapením nad jejím ostrým tónem.
„Bude mi na to muset stačit tvé slovo, protože tohle určitě
neodhalí nám, ostatní lůze.“
„To jen proto, že není zvyklý dávat najevo své pocity.“
„No nekecej,“ zamumlal Levet.
Proč se všichni vyžívají v tom, že vidí Styxe jako Darth
Vadera nadpřirozeného světa?
Zasvětil celý svůj život, aby chránil tyto démony, což bral
jako svou povinnost, a nikdy po nich nechtěl nic na oplátku.
Měli by mu prokazovat neskonalou vděčnost, proboha.
„To neznamená, že je nemá. Nebo že ho nebolí, když je
stále nepochopen.“
„Možná.“ Levet nevypadal vůbec přesvědčeně, ale
vytěsnil její argumenty ze své mysli a vrátil pozornost zpět k
její ruce. Náhle se začal smát.
Darcy se zamračila. „Co je tak zábavného?“
„Jen mi došlo, že máš teď na vodítku toho nejmocnějšího
démona na celém světě. Nevím, jestli ti mám gratulovat nebo
přát upřímnou soustrast.“
Ach.
Vlastně ona sama nevěděla také.
Zatím se v ní střídala čirá hrůza a klidná blaženost.
Ne zrovna nejpříjemnější mix. Jako na horské dráze.
„Styx je sotva na vodítku,“ protestovala.
„Och, ale to víš, že je.“ Levetův úsměv se stal vyloženě
zlým. „A to je na tom to senzačuně ironické. Upírky se
snažily Styxe vylákat z jeho dobrovolně drženého celibátu už
po staletí. Vzteky by skřípěly špičáky, kdyby zjistily, že je už
zadaný navždycky.“
„Bezva.“ Darcy protočila oči v sloup. Jestli jí tím chtěl
Levet nějak zvednout náladu, tak to se mu rozhodně
nepodařilo. „To je všechno, co jsem potřebovala. Dav
zhrzených upírek, které mi půjdou po krku.“
„Och ne.“ Křehká křídla sebou ostře zatřepotala, a jejich
nádherné barvy zazářily ve slabém světle. „Není upíra,
živého nebo mrtvého, který by se odvážil ublížit vyvalené
jejich Anassa, ma chére. Možná by ti přáli, aby ses smažila v
pekle, ale nasadili by vlastní život, aby tě ochránili.“
Oukej. To znělo líp.
Minimálně o něco lépe.
„Možná, ale jak jsi řekl, tak… obřad ještě není
dokončen,“ cítila, že na to musí poukázal. „Nic ještě není
rozhodnuto.“
Levet svraštil své neposlušné obočí. „Možná ne pro tebe,
ale zcela jistě pro Styxe už ano. To znamení na tvé ruce
dokazuje, že je k tobě přivázán už po celý svůj život. Pro
upíry jsi teď královnou.“
Obtočila si ruce kolem pasu, když jí přejel mráz po
zádech.
Královna? Ona?
Fajn, to bylo tak… patetické. Jako celá upírská rasa.
Potřásla hlavou a začala přecházet křížem krážem po
místnosti.
„Tohle všechno se děje příliš rychle,“ zamumlala. „Příliš,
příliš rychle.“
„Ty nevěříš na lásku na první pohled?“
Odvrátila svou tvář od drobného démona, aby neviděl její
zkroušený výraz. Byly doby, kdy nevěřila na takový nesmysl.
Nebyla si jistá, jestli pravá láska vůbec existuje.
Pro ni to byla taková pověra jako upíři a vlkodlaci. Jak
mohla uznávat něco, co nikdy neviděla na vlastní oči?
Teď věřila.
Na obojí – na démony i na lásku.
Ale láska na první pohled?
Ach ano.
Naneštěstí, ještě musela sama sebe přesvědčit o tom, že
existuje i příběh končící slovy a žili spolu šťastně až do smrti.
Pomalu se otočila, pohlédla na Leveta se slabým
úsměvem. „Řekla bych, že věřím. A co ty, Levete? Můžou se
chrliči zamilovat?“
Překvapivě tesklivý výraz dopadl na nehezké rysy. „Ach
ano. Jsme jako většina démonů. Máme jednoho partnera a to
na celou věčnost.“
Darcy mlčky pokárala sama sebe, protože cítila, že se
dotkla citlivého místa. Do hajzlu. Nikdy nechtěla ublížit tomu
drobnému démonovi. Ne, když si byla jistá, že strávil celý
život posloucháním urážek a posměšků.
„Řekl jsi většina démonů,“ pronesla laskavě a doufala, že
odvede jeho pozornost od bolesti, kterou omylem probudila.
„Co vlkodlaci?“
Jak doufala, drobná tvář se projasnila a úsměv se vrátil na
jeho rty. „Ach. Musím přiznat, žes mne dostala.“
„Žádné ani smrt nás nerozdělí?“
„Před stoletími čistokrevní občas sdíleli monogamní
vztahy, ale abychom byli upřímní, stali se zoufalými kvůli
dětem.“ Pozvedl obočí. „Většina dnešních vlkodlaků je
pověstná svým sexuálním apetitem. Obzvláště ženy, které
mívají až tucet milenců naráz.“
„Ou.“
Levet pokrčil rameny nad jejím znechucením. „Strach z
vyhynutí je mocné afrodiziakum, mignon, a přivést na svět
mláďata je důležitější než pravá láska.“
Darcy se ušklíbla. Ouha. Nebyla prudérní, ale vidina, že
by se od ní očekávalo, že bude mít najednou v posteli tucet
milenců, nebyla úplně tím, co by ji lákalo.
Obzvlášť, když si nemohla představit, že by dovolila
jakémukoliv muži kromě Styxe, aby se jí dotýkal.
„Potom tedy, když Salvátor prohlásil, že ze mne chce
udělat svou choť, nebylo to nic víc než pustá lež?“
Levetovy oči se rozšířily. „On to řekl?“
„Ano.“
Nastalo ticho, dokud se Levet nezasmál s neskrývanou
rozkoší. „Sacrebleu. Není žádný zázrak, že Dlouhý Zub byl
tak rozhozený. Upíři jsou příjemní jako osina v zadku i za
těch nejlepších okolností, ale stávají se z nich zuřiví šílenci,
když jsou prvně sezdáni. A když je v okolí další muž, který
čenichá kolem…,“ udělal dramatickou odmlku, „Bůh
pomáhej všem, kdo jim přijdou do cesty. Nejdříve zabije a
pak teprve se bude ptát.“
Darcy instinktivně pohlédla k oknu. Jako nezvaný host si
zvláštní nejistota znovu nalezla své místo v jejím žaludku.
„Je mi jedno, jakou má náladu. Nelíbí se mi pomyšlení, že
stopuje někde odpadlého upíra.“
Levet se pohnul dopředu a zlehka se dotkl její ruky. Kůži
měl hrubou a kožovitou, ale jeho dotek byl vítaně příjemný a
povzbudivý.
„Chtělo by více než pouhého upíra, ať odpadlého nebo ne,
aby mohl ublížit Styxovi.“ Potřepal křídly. „Věř mi. Viděl
jsem ho v akci.“
Darcy se přinutila, aby si vzpomněla, jak se dívala na
Styxe při cvičení s mečem. Nemohla popřít, že vypadal jako
nenadálá smrt v kožených kalhotách.
Ta představa jí ovšem nijak neusnadnila soustředění.
„Možná, ale mám z toho špatný pocit.“
Levet se zamračil. „Máš nějaké předtuchy?“
Darcy došla k oknu a přiložila ruce na chladivé okenice.
„Jak jsem řekla… mám z toho špatný pocit.“
Bylo poměrně snadné sledovat zběhlého upíra v Chicagských
ulicích. Desmond za sebou nechával stopu mrtvých
pekelných psů, víl a dvou impů. O něco málo těžší bylo
sledovat ho podle čichu přes předměstí a ven z města do
farmářského domku, který byl kupodivu velmi blízko
Viperova sídla, které Styx tak nedávno sdílel s Darcy.
Trochu obtížnější, ale ne dost obtížné, připustil Styx, když
poklekl za přerostlý živý plot, který obklopoval ošuntělý
domek.
Zíral do kalné temnoty a prohlížel si dvoupodlažní
domek, který už očividně pamatoval lepší časy. Bílý nátěr byl
oprýskaný, střechou protékalo a okenic chybělo víc, než bylo
na svých místech. Dokonce i okna byla vymlácená a
vyražená z rámů.
Nicméně nebyl to tento neuspokojivý stav domu, který ho
trápil. Nakonec ani jeho vlastní útočiště poblíž břehů
Mississippi by se nikdy nedostalo na titulní stránku časopisu
Perfektní bydlení. K sakru, pravděpodobně by se to nedostalo
ani na zadní stranu „Barabizna století“.
To, co ho trápilo, byla skutečnost, že se jim s Viperem
nejenom podařilo vystopovat šéfa klanu bez potíží, ale
dokonce se vplížili k domu téměř na dotek, aniž by narazili
na nějaké stráže.
Styx dumal nad svým varovným znepokojením a
sledoval, jak Viper proplul nejhlubšími stíny a připojil se k
němu u živého plotu.
Styx počkal, dokud se jeho společník nepřikrčil za ním,
pak prolomil těžké ticho.
„Vůdce klanu je uvnitř?“
„Ano.“ Viper pokrčil rameny, jeho oč zářily příslibem
nadcházejícího násilí. Jednou válečníkem, navždy
válečníkem. „Je zabarikádovaný ve sklepě s dvěma dalšími
upíry.“
Styx se zamračil. Držel vlastní krvežíznivost na uzdě,
protože cítil, že je něco špatně. „Jen dvěma?“ zeptal se.
„Ano, a dokonce ani nejsou nijak zvlášť silní,“ potvrdil
Viper.
Styx stiskl ruce, když pohlédl na barák. „Nelíbí se mi to.“
„Co se ti nelíbí?“ zeptal se Viper, jasně dychtivý dobrého
boje. „To, že bychom je mohli poslat pod zem, když už se tak
pěkně zapasťovali sami?“
„Nebo past nastražili.“
Viper se pozastavil a pohlédl na Styxe přimhouřenýma
očima. „Ty něco cítíš?“
„Nic.“
„A?“
„A to mě trápí.“
„Ach, jistěže.“ Upír pozvedl obočí. „Dokonale rozumné
předpokládat, že protože necítíš žádné potíže, tak se nějaké
musejí chystat.“
„Přesně.“
„K čertu, měl jsem tě tam nechat s Dantem. Nově zadaní
upíři by měli být drženi pod zámkem pro své vlastní dobro. A
pro moje,“ zamumlal si Viper pod vousy.
Styx přešel ne zrovna lichotivé vyjádření o jeho
loveckých schopnostech. Nikdy příliš nefandil používání
hrubé síly tam, kde mohl lépe posloužit mozek.
Dost nedémonický přístup.
Otočil hlavu a probodl přítele pohledem. „Nezdá se ti
minimálně podezřelé, že zkušený vůdce klanu by mohl být
tak hloupý, aby vtrhl do města, vytvořil takový zmatek, že
nás vylákal, abychom ho začali stopovat, a potom se raději,
než aby opustil město nebo se s námi střetl přímo, naivně
schová na výhodně odlehlé farmě bez veškerých viditelných
záloh?“
Viper neochotně uznal Styxova slova. „Příliš snadné?“
„Byl bys tak pošetilý?“
Jeho společník hluboce zavrčel. „Proklatě, musíš myslet
tak logicky?“
„Ano.“
„Kurva.“ Viper potřásl hlavou a bedlivě si prohlížel
ztichlý dům. „Co chceš dělat?“
„Myslím, že by bylo rozumnější zavolat pro posily dříve,
než budeme pokračovat.“
S přikývnutím vytáhl Viper z kapsy mobilní telefon a
otevřel ho. „Proklatě.“
Styx se zamračil. „Co se děje?“
„Baterka je vybitá.“
„Ale byla plná, když jsi opouštěl Chicago?“
„Ano.“ Vper zandal nepoužitelný telefon zpátky do
kapsy. „Ale není neobvyklé, že moderní technologie selhávají
pod upíří silou.“
To bylo dost pravdivé. Předcházející Anasso vyhodil
celou rozvodovou síť elektřiny, když ztratil trpělivost, a Styx
mohl být zřídka v tomtéž pokoji s televizí, aniž by se sama od
sebe nepřepínala z programu na program. Nebylo by nic
divného na upírovi, který vysál sílu ze své baterie.
Ale vzhledem k tomu, že to znamenalo, že jsou teď
parádně odříznuti od pomoci, Styxovy instinkty začaly
varovně bít na poplach.
„Nelíbí se mi to,“ zamumlal.
„Co teď?“ zeptal se Viper.
To byla otázka, pochopitelně.
Zdravý rozum si žádal, aby se vrátili do Chicaga a
vyšetřili tuhle divnou situaci podrobněji. Bylo by více než
pošetilé vběhnout do pasti, jen protože jsou prostě netrpěliví.
Na druhou stranu mohli riskovat, že dají Desmondovi
příležitost uprchnout a způsobit ještě více hrůzných škod? Co
kdyby obrátil svoji zabijačkou horečku proti upírům? Styx by
neměl na výběr a musel by vyhlásit klanovou válku.
A byl by chycen uprostřed.
Čert aby to všechno spral.
S pochmurným odhodláním zvažoval své možnost. Ne, že
by jich bylo mnoho.
Nechtělo se mu vcházet do domu, aniž by věděl, co čeká
uvnitř.
Jediná šance byla vylákat Desmonda a jeho nohsledy ven.
„Teď zkusíme sklapnout past, aniž bychom se nechali
chytit,“ řekl nakonec.
Viper si prohlížel jeho divoký výraz. „Máš plán?“
„Vlastně jsem vymyslel, že použijeme Darcyin plán.“
„A to by mělo dávat smysl?“
„Dokázala, že nejlepší způsob, jak vyrušit upíra, je zapálit
mu dům.“
„Ach.“ Viper se ušklíbl. „Oheň jistě upoutá jejich
pozornost, ale těžko je to ten nejlepší způsob, jak získat
přátele a vlivné upíry.“
„Nemám žádný zájem dělat si přátele.“ Styxův tón byl
zcela mrazivý. „Jsem tu, abych se ujistil, že moje zákony
budou plněny.“
„Mluvíš jako pravý Anasso,“ řekl Viper se slabým
úsměvem.
Styx se na svého přítele temně podíval. „Když se podíváš
zpátky, Vipere, tak si vzpomeneš, že ty jsi ten, kdo mne
dotlačil do této pozice.“
„Jenom protože jsem nechtěl, abych v tom uvízl já.“
„Děkuji mnohokrát.“
„Kdykoliv.“ Viper vrátil svou pozornost k blízkému
domu, ponurý výraz se mu usídlil na tváři. „Nepředpokládám,
že tě napadlo s sebou vzít zapalovač nebo krabičku sirek?“
„To nebude nutné. Vše, co potřebuji, je najít, kudy vchází
do domu elektřina.“
„To by mohlo být docela snadné.“
Viper nezaváhal. Postavil se na nohy a zamířil přímo k
zadní části domu. „Tudy.“
Styx si pospíšil, aby mu byl v patách. Pohybovali se s
absolutní tichostí chladným nočním vzduchem. Jenom víly a
možná impové se dokázali pohybovat v takové tajnosti.
Nerozvířili ani sněhové vločky, když urazili malou
vzdálenost k zadnímu dvorku.
Štěstí bylo pro jednou na Styxově straně, když snadno
našel jistič, který byl poblíž malé verandy.
Nepotřeboval se obtěžovat s otevíráním, ale místo toho
položil ruce na každou stranu a nechal svou sílu působit na
kov, který byl uvnitř jističe.
„Drž se zpátky,“ varoval přítele, když cítil, jak se kov
zahřívá pod jeho dotykem.
Viper byl dost chytrý na to, aby se neptal, a couvl od
kouřící krabičky. Styx vlastně nemohl vytvořit oheň, ale
mohl zahřívat dráty, dokud se neroztavily.
Nechtěl ublížit Viperovi, kdyby se mu síla vymkla
kontrole.
Styx se soustředil na krabičku pod svýma rukama, a
věnoval málo pozornosti svému okolí. Skoro ani nevnímal,
když se Viper prudce otočil.
„Styxi…,“ varoval ho tiše.
S neochotou Styx zvedl ruce a otočil se, když uslyšel
zvuk blížícího se auta. Stiskl Viperovu ruku a zatáhl ho za
blízké křoví ve chvíli, kdy jim vjel do výhledu náklaďák a
vyskákalo z něj půltuctu upírů.
„Proklatě,“ zamumlal, když si uvědomil, že vůdce klanu
musel přikázat svým nohsledům, aby se ukryli daleko od
domu, takže je nemohli vycítit. Ne, dokud Styx a Viper
nevstoupili do pasti. A byla to past, chmurně si uvědomil. O
tom nemohlo být pochyb. „Já tu zůstanu a zdržím je. A ty
přived pomoc.“
Viper pomalu zasyčel. „Nemůžeš je zdržet jenom sám.“
„Je jich příliš mnoho na nás oba,“ poukázal Styx. Ucítil,
že vůdce klanu a jeho dva společníci prošli domem. Brzy
mohou být obklíčeni. „Naše jediná naděje je, že ty unikneš a
vrátíš se se svým klanem. Není to daleko do tvého sídla.“
„Tak potom jdi ty a já zůstanu,“ tvrdohlavě trval na svém
Viper.
Styx věděl, že jeho přítel se bude hádat, dokud je oba
nechytí a nezajmou, a proto nasadil svůj nejvíce velitelský
hlas.„
Nežádal jsem tě, Vipere; tohle byl rozkaz.“
Nastala chvíle, kdy Viper bojoval se svou vlastní
ohromnou pýchou. „Proklatě. Nenávidím, když na mne
vytáhneš svou hodnost.“
Styx zmáčkl jeho paži. „Jdi.“
„Jestli se necháš zabít, tak budu vážně naštvaný.“
„To už jsi říkal předtím,“ řekl Styx suše.
Styx čekal, dokud se Viper nerozplynul ve stínech, a
potom se pomalu postavil na nohy a vystoupil zpoza křoví.
Nechtěl, aby nějaký podnikavý upír, kroužící kolem domu,
objevil Vipera dříve, než se mu podaří upláchnout.
Nemusel si dělat starosti.
Jen co vystoupil, pozornost všech upírů se okamžitě
obrátila k němu. Pozvedli kuše a namířili jimi přesně na jeho
srdce.
Roztomilé.
Nikdy neočekával, že by se stal milovaným Anassem
všech upírů. Nebyli zrovna rasou, která by své vůdce nosila
na rukou a rozmazlovala. Měli spíše mentalitu typu člověk
člověku vlkem.
Ale přesto se nestávalo často, že by se nějaký upír odvážil
ohrozit jeho vlastní existenci.
Zle by za to zaplatili, pomyslel si, a vzplanula v něm
zlost.Narovnal se ve své plné výšce a záměrně odhodil svůj
plášť, aby odhalil obrovský meč, který měl připoután na
zádech.
Byl to meč, který budil hrůzu po celém světě.
„Já jsem Styx, váš Anasso,“ řekl hlasem, který zaburácel
široko do kraje. „Složte zbraně nebo budete souzeni.“
V tu chvíli se upíři zachvěli, jejich nejisté pohledy
odhalily, že nebyli zcela lhostejní ke zjištění, že páchají
trestný čin, který je může stát život ještě před svítáním.
Ale těsně před tím, než se jejich odhodlání mohlo úplně
zlomit, se otevřely zadní dveře a ukázali se tři upíři, kteří se
zdržovali v domě.
„Zůstaňte na místech, vy zbabělí bastardci. Jestli nám
unikne, tak osobně uvidím každého z vás umírat.“ Vůdce
sešel ze schodů a postavil se přímo před Styxe. Ačkoliv byl o
několik centimetrů menší než Styx a vážil taktak polovinu co
on, měl ve své hubené tváři výsměch, když se hluboce
poklonil. „Ach, božský Anasso.“
Styx počkal, dokud se upír nenarovnal, a pohlédl do jeho
světle zelených očí a úzké tváře obklopené špinavě
blonďatými vlasy.
Nenechal se ani na moment oklamat mužovou téměř
křehkou postavou. Měl v sobě tolik síly, že se Styxovi
udělala husí kůže.
„Desmond, předpokládám,“ prohlásil s úmyslnou
arogancí.
Uštěpačný úsměv neopadl. „Máš tu čest.“
„Čest není to slovo, které bych použil.“
„Ne? Dobře, možná je to tím, že nevíš nic o cti.“
Styx nezaváhal, natáhl se a chytil upíra pod krkem a zvedl
ho do vzduchu.
V davu shromážděných upírů do zaševelilo rozruchem
připraveným k bitvě, ale Styx je klidně ignoroval. Nebude
tolerovat nerespektování. Ne od jednoho ze svých bratrů.
„Stojíš na tenkém ledě,“ řekl smrtícím hlasem.
„A ty jsi hloupější, než jsem předpokládal, když si myslíš,
že tě můj klan nezabije na místě, kde stojíš,“ varoval ho
Desmond. „Pusť mě.“
„Nikdy nezpochybňuj moji čest.“
S opovržlivým pohybem ruky pustil zrádného upíra,
potěšen, když neobratně klopýtl, než se mu podařilo získat
rovnováhu a narovnat se.
Malicherné, ale co? Sakra.
Na chvíli se Desmond zastavil, aby si přejel rukou po své
nefritové hedvábné košili, a nakonec se mu podařilo znovu se
usmát.
„Nerozumíte mi, můj pane. Nestěžuji si na váš nedostatek
morálky. Vždycky jsem si myslel, že se rytířství už dlouho
přeceňuje. Jaké místo mají čest nebo věrnost nebo tradice ve
světě krvežíznivých démonů? Jsme nad těmito slabými
lidskými pojmy.“
Styx nebyl překvapen nad vyznáním tohoto muže. Byl to
názor, který sdílelo mnoho upírů.
„Zřejmě věříš, že stojíš i nad upírskými zákony, jestli se
nepletu,“ řekl Styx s ledovým opovržením.
„Vlastně je to tak, že ty jsi porušil zákon první, když jsi
zajal dva členy mého klanu.“
„Zažádali si o ochranu. Je mým právem a povinností
nabídnout jim azyl.“
Muž pozvedl obočí. „Tvým právem?“
„Já jsem Anasso.“
Zelené oči potemněly, když upírova síla zavířila ve
vzduchu. „Když to říkáš.“
„Říkám?“ Styx si založil ruce v bok, aby nesevřel prsty
kolem hrdla tohohle nadutého idiota. „Není pochyb, že jsem
vládce všech upírů.“
„A přesto, jak ses dostal k takové proslulé pozici?“ Muž
dlouhou chvíli předstíral přemýšlení, pak luskl prsty. „Ach,
ano, už to mám. Zamordoval jsi předcházejícího Anassa. To
od tebe bylo docela podnikavé, musím říct.“
Styx ztuhl při tomto obvinění. Po pravdě to byl Viper, kdo
vyslal smrtící šíp po předchozím Anassovi, ale Styx nikdy
nepopíral svou spoluúčast. Přijímal plnou vinu za smrt upíra,
kterého obdivoval a chránil po staletí.
Upíra, který se zbláznil ze svých vlastních pokroucených
závislostí.
„Jsi tu, abys žádal o navrácení členů svého klanu, nebo
abys diskutoval o mých právech na vládnutí?“
Upír se usmál. „Pravdu?“
„Pokud to dokážeš.“
„Jsem tu, abych ti odňal tvá takzvaná práva.“
Styx se zamračil. Proklatě. Když se sem vydal, tak věřil,
že tenhle upír pouze dělá ramena v očekávání, že mu to
pomůže získat zpět členy svého klanu. Teď si uvědomil, že je
v mnohem nebezpečnější situaci.
Nebezpečné a potenciálně smrtící, připustil, když
nenápadně pohlédl na kruh upírů, který nepřestával mířit
zbraněmi přímo na jeho srdce.
„To má být nějaký vtip?“ zavrčel.
Desmond s odporným úšklebkem pohlédl k upírovi, který
se tyčil po jeho boku. „Jacobe, žertuji někdy?“
Mohutný upír s řídkými černými vlasy a tupýma
modrýma očima pomalu zakroutil hlavou. Styx se
nepotřeboval dívat z větší blízkosti, aby mu došlo, že tohle
byl upír se zlomenou vůlí.
Kdysi bylo běžné, že silnější upíři týrali a zotročovali ty
slabší. Vůdcové vládli díky hrůze a strachu, a ti pod nimi to
buď přijímali nebo platili hrůznou cenu.
Během posledních staletí Styx pomalu, a občas bolestivě,
zkoušel změnit takové praktiky.
Naneštěstí to vypadalo, že Desmond uvízl ve starých
časech a celý jeho klan trpěl pod jeho hrůzovládou.
„Ne, můj pane,“ odvětil služebník.
„Tady to vidíš,“ posmíval se Desmond. „Žádné
žertování.“
Styx pohlédl na upíra s chladným opovržením. Nemohl
myslet na nic jiného, než jak by si vychutnal rozpárat hrdlo
tomuhle prašivému chvástalovi. Naneštěstí půl tuctu kuší
mířících na něj poněkud omezovalo jeho možnosti.
„Jaký máš plán?“ zeptal se. „Že mne zabiješ a pak
nastoupíš na moje místo?“
„Hmm, něco na ten způsob. To je to, co jsi koneckonců
udělal i ty. Vždycky se učím od mistra.“
„Opravdu věříš tomu, že by tě upíři následovali jedině
proto, že sám sebe prohlásíš za Anassa?“
„Proč ne?“ Desmond předstíral, že si prohlíží své pečlivě
upravené nehty. „Následovali tebe? Nebo ne?“
Styx se krátce, nevesele zasmál. „Jen protože to tak sami
chtěli.“
„Nesmysl, můj pane. Jsi příliš skromný. Tvá pověst se šíří
široko daleko. Všichni upíři vědí, že zkřížit tvoji vůli je totéž
jako vykopat si vlastní hrob. Skutečně, když zazní tvoje
jméno, tak si všichni nadělají do kalhot.“ Desmond pozvedl
pohled a odhalil tak horečný třpyt v zelených očích. Třpyt,
který Styx začínal pokládat za projev čirého šílenství, ne za
pouhou ctižádost. „Což znamená, že upír, kterému se tě
podaří zabít, dokáže, že je ještě nebezpečnější a ještě krutější.
Perfektní vůdce.“
Fajn, byl to vážně blázen. Bohužel nebezpečný blázen.
Styx na moment zvažoval své možnosti. Nebylo jich
mnoho. Mohl nepochybně zamlžit mysl hrstce upírů nebo je
omráčit svou silou, ale ne všechny najednou. Bylo tu prostě
příliš nepřátel, aby si probojoval cestu. A oni on nebyl tak
rychlý, aby předčil kuše.
Jeho jedinou nadějí se zdálo být přesvědčit zběsilého
upíra, že se mu nikdy nemůže povést uskutečnit jeho odvážný
plán.
Bezva.
„Jsi patetický,“ řekl nakonec a sám se ušklíbl. „Já? Že
jsem patetický?“ Vztek zaplavil vychrtlý obličej, přestože se
Desmond snažil k urážce tvářit lhostejně.
„Zvláštní, já nejsem ten, kdo se stal právě rukojmím, nebo
snad ano?“
Styx pokrčil rameny. „Můžeš mne zabít, jestli chceš, ale
upíři se ti nikdy nepodřídí.“
„Proč ne? Pro většinu našich bratrů je jeden Anasso stejně
dobrý jako jiný. Co záleží na jméně, pokud dokáže před
všemi uhájit své zákony?“
„Jestli je tohle pravda, co potom bude bránit dalšímu
vůdci klanu, aby prostě přišel a sesadil tě z pozice stejnou
zradou, o jakou se pokoušíš teď ty?“
„Jsem dost chytrý na to, abych se zamkl ve vlhkých
jeskyních, a hrál stranou stojícího, záhadného mnicha.“ Vrhl
na Styxovu mohutnou postavu přezíravý pohled. „Lidé
dokázali, že nepotřebuješ být laskavý nebo inteligentní, ani
dokonce schopný, aby ses mohl stát vládcem. Kolik šašků a
idiotů už sedělo na trůně? Potřebuješ jen získat přízeň svých
lidí a půjdou za tebou.“
Styx se ostře zasmál. U všech bohů, tomuhle upírovi
stoupla schopnost terorizovat svůj malý klan příliš do hlavy.
„Ty si opravdu myslíš, že můžeš po lidsku politikařit mezi
démony?“
„Hmm, dobře, bude to chtít tu a tam nějaké utáhnutí.“
Usmál se svými úzkými rty. „A pochopitelně se budu muset
ujistit, že mám dost donucovacích prostředků, abych
přesvědčil ty, kteří by mohli mít výhrady k mému stylu
vládnutí.“
Myslel si, že hrstka rváčů mu může zajistit pozici Anassa.
„Spletl jsem se. Ty nejsi patetický, ty jsi blázen.“ Styx se
úmyslně sklonil, aby zdůraznil svou vlastní velikost, když
promluvil přímo do mužova ucha. „Budeš mrtvý do jednoho
měsíce. Jestli tě nezabijí mně oddané klany, pak moji
Havrani. Nezastaví se, dokud ty a všichni tvoji poskokové
nebudete mrtví.“
Desmond chvatně ustoupil o krok zpět, ale odhalená
hrozba se ho dotkla. Jeho tvář se stáhla podrážděním rukama
si uhlazoval košili ve snaze předstírat, že se tenhle trapný
incident nikdy nestal.
„Ano, musím připustit, že Havrani mne trápili. To jsou
strašliví nepřátelé,“ připustil ostře. „Nejenom, že jsou
vycvičení a věrní nad všechny důvody, ale nejsou hloupí, aby
ihned zaútočili otevřeně jen v touze po krvi. Ach ne, jsou z
toho druhu trpělivých vrahů, skrývajících se ve stínech, a
zabíjeli by členy mého klanu jednoho po druhém.“
Styx se ledově usmál. „Pronásledovali by tě po celou
věčnost.“
„Jak jsem řekl, problém. Pokud ne…“
Styxovi se nelíbil samolibý záblesk, který doutnal v
zelených očích. Varoval ho, že překvapením pro dnešní noc
ještě neodzvonilo.
Škoda.
Pohár jeho trpělivosti k překvapením se již totiž naplnil.
Ještě nějaké a bude muset začít být extrémně násilný.
„Pokud ne co?“
„Pokud nebudeš tak laskavý a neprohlásíš mne za svého
nástupce,“ řekl Desmond s uštěpačným úsměvem na rtech.
„Písemně, pochopitelně, protože tu bohužel už nebudeš, abys
mohl toto prohlášení učinit ústně. Havrani nebudou mít na
výběr, prostě budou muset uznat moji pozici. Možná, že z
nich dokonce udělám svou vlastní osobní stráž.“
Styx pomalu zavrtěl hlavou. Tohle už šlo za pouhé
šílenství. Tenhle upír skutečně blouznil.
„Plánuješ mne zabít, ale předtím než zemřu, očekáváš, že
tě jmenuji svým nástupcem?“ zeptal se a nemohl potlačit svůj
ostrý smích. „A to lidé říkají o mně, že jsem arogantní.“
Zelené oči se přimhouřily. „Neřekl jsem, že mojí žádosti
vyhovíš s nadšením, ale jen, že to uděláš.“
Styx výstražně blýskl svými špičáky. Obětoval už
všechno, co mu bylo drahé, aby uchránil upíry před
psychopatickým šílencem. Nemohl je teď předhodit dalšímu.
Ani kdyby to mělo znamenat jeho smrt.
„Nikdy.“
„Upír by měl vědět, že se nemá nikdy říkat nikdy.“
Desmond luskl prsty. „Jacobe, skoč pro papír a pero.“
„Okamžitě, můj pane.“ Mohutný upír se neohrabaně
uklonil, vyběhl po schodech a zmizel v domě.
Styx popošel kupředu a usmál se s chladným pobavením,
když Desmond zavrávoral zpět.
„Ztrácíš čas,“ procedil skrz zuby.
Desmond se podrážděně zamračil, potom se mu podařilo
nasadit opět neupřímný úsměv. „Myslím, že ne. Koneckonců,
možná, že nevlastním tvou sílu, ale stal jsem se velmi, velmi
chytrým. Nikdy bych otevřeně nevyzval protivníka, kdybych
neměl absolutní jistotu, že zvítězím.“ Jeho úsměv se rozšířil.
„V tomto případě, je tím ujištěním pěkná, malá blondýnka,
která se zdá, že upoutala tvou pozornost.“
Styx ztuhl, když ochromující šok projel jeho tělem.
„Darcy?“ vydechl.
„Jaké krásné jméno.“
Styxovi hrozilo, že ho ovládne panika, dříve než se mu
podaří pevně získat kontrolu nad svými smysly.
Ne. To nebylo možné. Styx si nebyl jistý, jak se
Desmondovi podařilo dozvědět se o Darcy, ale přece tu
nebyla možnost, jak by na ni mohl vztáhnout své prašivé
ruce.Nebylo to nic víc než trik, jak ho vyprovokovat k nějaké
hlouposti.
Dobře, k ještě větší hlouposti, než bylo vlézt do očí bijící
pasti, nastražené upírem s komplexem pánaboha a jeho
partičkou idiotických veselých kamarádíčků.
„Ano, a jeho nositelka je v bezpečí pod ochranou Fénixe,“
protáhl. „Nebo tě napadlo vyzvat na souboj i bohyni?“
„Jistěže ne.“ Ten chlap měl ještě tu drzost se ušklíbnout.
Imbecil. „Naštěstí jsi zajistil, že taková strašlivá zhouba
nebyla nezbytná.“
„Já…?“ Rozzuřený pouhým náznakem, že nějak ohrozil
Darcy, se Styx náhle zarazil. Zkoprněle si uvědomil, jak se
ten upír dozvěděl o Darcy. A jak se dozvěděl přesně o chvíli,
kdy budou s Viperem pryč, takže se mohl snadno dostat s
odpadlíky do jeho domu. „Lidé z tvého klanu,“ zasípal
zhnuseně nad sebou samým.
„Přesně,“ protáhl už-teď-mrtvý upír. „Tím, že jsi uvěřil
jejich srdceryvnému příběhu, a tím, že jsi je vzal s sebou do
Danteho domu, jsi jim dal perfektní šanci odhalil každou
svoji slabost. A samozřejmě perfektní možnost, jak unést
tvou milovanou Darcy. Teď už ji sebrali, takže se k nám bude
moci připojit při této významné příležitosti.“
Styx pomalu klesl na kolena, když jím projel chlad smrtící
zuřivosti.
Později bude mít příležitost potrestat sám sebe za to, že se
tak snadno nechal napálit svými nepřáteli. Budou to
nepochybně roky dumání a sebeobviňování a chladno
krevných plánů, aby se ujistil, že takovou chybu již nikdy
nezopakuje. To bylo koneckonců to, co uměl nejlépe.
Ale teď ovšem byl zcela pohlcen zuřivostí, která neměla
žádné hranice.
Ale v Desmondově pečlivě propracovaném plánu byla
jedna trhlina, se kterou nemohl počítat. Netušil totiž, že Styx
nově prošel obřadem spojení.
Nebyl chladný, přemýšlející Anasso, který by přistupoval
k téhle situaci s objektivní logikou. Takový Styx by si
jednoduše uvědomil, že je bezbranný, přechytračený a stojí
sám proti přesile. Takže by pochopil, že nejrozumnější
způsob jak ochránit Darcy bude přistoupit na upírovy
požadavky.
Ovšem tenhle Styx byl vzteklé zvíře, které vědělo jen to,
že jeho milá je v nebezpečí a že musí zabít kohokoliv a
cokoliv, co mu bude stát v cestě.
Cítil, jak síla začíná pěnit v jeho těle, Styx pohlédl
vzhůru, když Jacob vycházel z domu, svíraje ve svých
masitých rukou pero a papír.
Desmond, který netušil, že jej od smrt dělí jen několik
okamžiků, se usmál a shlédl na klečícího Styxe.
„Dobrá, Styxi, vypadá to, že dny tvé vlády se chýlí ke
konci. Máš nějaká poslední slova?“
Zaburácel silný vichr a země se zatřásla, když se Styx
pomalu postavil na nohy.
„Jen jedno.“ Jeho ruka vystřelila k čím dál zmatenější
tváři jeho protivníka. „Chcípni.“