Sága Stmívání a jiné upírské knihy

Neslyšnými kroky Styx opustil koupelnu a přešel
potemnělou ložnicí, aby otevřel dveře přesně, když se tam
objevil stříbrovlasý upír. Vyšel do chodby, ale nechal dveře
za sebou otevřené. Nezáleželo na tom, jak moc to bylo
bláznovské, ale nechtěl žádné překážky mezi sebou a Darcy.
„Vipere, dokud nebude dům v plamenech, nechci být
rušen,“ řekl s výstražným zamračením. „Musím s tebou
mluvit.“
„Ne teď.“
„Sám víš, že bych tu nebyl, kdyby se nejednalo o
záležitost velké důležitosti.“
„Je mi jedno, jestli se blíží konec světa, já…“
Byl přerušen ostrým varovným zasyčením, když Viper
náhle prošel kolem něj a stanul blízko dveří. Přimhouřil
temné oči, roztáhl chřípí a pozorně nasál vzduch hluboko do
plic. „U všech pekel. Ty ses s ní svázal?“ zavrčel Viper. S
rychlostí blesku praštil do dveří, až se zavřely, a stanul přesně
před Styxem. „Ztratil jsi rozum?“
Styx se nevesele usmál. „Řekl bych, že je to možné.“
„Víc než možné,“ procedil skrz zuby Viper. „Vždyť ani
sakra nevíš, co je zač.“
Ušklíbl se, dobře si vědom, že jeho slova nemohou nijak
společníka uklidnit.
„Vlastně Salvátor prohlásil, že je dcerou čistokrevné.“
„Ona je vlkodlak?“ Styx očekával otevřený nesouhlas, a
tak byl vyveden z míry, když Viper místo toho pokývl
hlavou. „Shay říkala, že je cítit vlkodlakem, ačkoliv ani ona
si nebyla jistá.“
Styx se zamračil. Shay naznačila, že by Darcy mohla být
vlkodlak?
Proklatě, proklatě, proklatě.
Potlačil nutkání zavrčet a místo toho uštědřil Viperovi
přísný pohled. „Teď už přece nezáleží, co je zač.“
„U ďáblových koulí,“ zamumlal jeho přítel. „To tedy na
tom sakra záleží!“
„Tohle není tvoje starost, Vipere.“
„Ty jsi náš Anasso. Je to starost nás všech.“
S úmyslnou lehkostí, Styx dovolil své síle naplnit chodbu.
Viper byl jeho přítel, ale teď nebyl v náladě, aby byl
poučován, jako kdyby byl démon zelenáč.
„Přeješ si mě vyzvat? Myslíš, že patříš na mé místo?“
Temné oči se přimhouřily. Kdyby šlo do tuhého, oba
věděli, že Styx vládne větší mocí, ale mladší upír byl dalek
toho, aby se nechal zastrašit.
Viper byl jako ostatní upíři.
Byl příliš proklatě arogantní, aby se nechal zastrašit.
Dokonce, ani když by měl ustoupit.
„Nedělej ze sebe blbce, Styxi,“ vyštěkl. „Nevzal bych si
tvou pozici, ani kdyby přede mnou ležela na stříbrném
podnose. Ale nemůžu stát stranou a dívat se, jak ohrožuješ
sám sebe kvůli ženě, která jasně patří k vlkodlakům. Co když
je Darcy past?“
„Past?“
„Nic nevyvrací, že Salvátor tě záměrně nenalákal, abys
uvěřil, že loví Darcy, takže ty jí potom sám zatkneš.“
Styx si odfrkl, jeho výraz varovně ztvrdl. „Proč by si
přáli, abych unesl Darcy?“
„Možná, že ona je jednoduše špeh.“ Viper statečně –
někdo by možná řekl, že hloupě – odmítl brát zřetel na
nebezpečí, které vířilo ve vzduchu. „Nebo o něco spíš, byla
vyslána, aby tě svedla, abys zmírnil svou ostražitost, a
odvedla tě od skutečnosti, že vlkodlaci porušili svou
smlouvu. Trik, který se ukázal být úspěšný na plné čáře.“
Styx sevřel zuby a přinutil sám sebe ustoupit. Uběhla už
celá staletí od chvíle, kdy naposled zaútočil s bezduchým
vztekem, ale v tomto okamžiku si nemohl být jistý, že to
neudělá.
„To nedává smysl, Vipere,“ řekl se zřejmým přemáháním.
Buďto, nebo mohl prskat a vrčet. „V jednu chvíli mi tvrdíš,
že se k Darcy nechovám s náležitým respektem, a pak hned ji
obviňuješ z toho, že je nějaká ďábelská Siréna, podstrčená,
aby přivodila pád všech upírů.“
„To je právě ono, Styxi. Nevíme o ní dost, abychom ji
mohli považovat za přítele nebo nepřítele.“ Viper frustrovaně
potřásl hlavou. „A jistě nevíme dost, abys z ní mohl udělat
svoji družku.“
Tak tohle bylo příliš.
Nikdy na sebe nechtěl vzít tíhu pozice Anassa, ale jednou
už byl vůdcem všech upírů.
Nemusel se zpovídat nebo omlouvat za jakékoliv
rozhodnutí, které učiní.
Obzvlášť, když se to týkalo jeho družky.
„Už o tom nebudeme více mluvit. Stalo se a nemůže se to
vrátit.“ V jeho hlase byl nepřehlédnutelné podráždění. „Tak a
teď mi řekni, proč mne rušíš.“
Na chvíli bojoval i Viper se svou dominantní povahou.
Byl vůdce klanu a také byl zvyklý rozkazy udílet, ne je
přijímat.
Nakonec se mu podařilo překonat svůj instinkt pokračovat
v marné bitvě a strnule pokýval hlavou.
Souhlasil, ale neměl z toho žádnou radost.
Styx s tím mohl žít.
„Desmond přijel do Chicaga a požaduje návrat
příslušníků jeho klanu.“
Trvalo chvíli, než si Styx připomněl, o kom přesně Viper
mluví. Samozřejmě v tuhle chvíli pro něj bylo těžké myslet
na cokoliv jiného než na návrat k Darcy.
Nebezpečný postřeh.
Nakonec se mu podařilo vybavit si v paměti dva zoufalé
upíry, kteří tak nedávno žádali o jeho ochranu.
Desmond musel být vůdce klanu, kterého se obávali.
„On se potuluje po tvém území?“ zeptal se Styx
překvapeně.
Bylo rozsudkem smrti vstoupit na území jiného upíra bez
formálního dovolení.
„Dožaduje se práv Reparace, protože momentálně prý
držíme dva z jeho lidí proti jejich vůli.“
„Vždyť ví, že přišli jako žalobci a že jsou pod mojí
ochranou. Vyzvat tebe je jako vyzvat mne.“
Viper pokrčil rameny. „Řekl bych, že to je právě to, o co
jde.“
U všech bohů, byly chvíle, kdy nepřál pozici Anassa ani
svým nejhorším nepřátelům. „Jaké jsou škody?“
„Dosud zabil tři pekelné psy, jednoho impa a pět nižších
démonů.“ Viper se ušklíbl. „Dost velký masakr, aby mne
vylákal ven, ale ne dost velký, aby vyvolal totální klanovou
válku.“
„Žádní upíři?“
„Zatím ne, ale je to jenom otázkou času. Musím se o to
postarat, ale dával bych přednost, kdyby se to obešlo bez
zabití vůdce.“
„Přeješ si, abych šel s tebou?“
„Ano.“ Viper rozhodil rukama. „Samozřejmě, jestli
nemůžeš…“
„Půjdu.“ Navzdory své nechuti Styx pochopil, že nemá na
výběr. Bylo to jeho rozhodnutí zajistit ochranu těm dvěma
upírům. Teď byla jeho zodpovědnost vypořádat se s vůdcem
klanu, který si pro ně přišel. „Jen mi ještě dovol pár chvil o
samotě s Darcy.“
Viperův výraz jakoby zkameněl, ale naštěstí potlačil svou
potřebu pokračovat ve výčtu svých argumentů.
Chytrý, velmi chytrý upír.
„Jak si přeješ,“ zamumlal s hlubokou úklonou. „Budu na
tebe čekat dole.“
Darcy stála proti oknu, když ucítila, že Styx vešel do pokoje.
Chvíli ještě hleděla do těžké temnoty a mlčky si vychutnávala
chladný náraz síly, který ji zalechtal pod kůží.
Mohla být ztrápená z myšlenky, že je připoutána k
upírovi, ale to nijak neměnilo divokou vášeň, kterou pocítila,
kdykoliv vstoupil do místnosti, nebo ten zvláštní pocit
bezpečí, který se usadil hluboko v jejím srdci.
Jako by pouhá jeho přítomnost stačila, aby zaplnila celý
její svět. Kruci.
Pomalu se otočila a ovinula si paže kolem pasu. Netušila,
jestli ji spojení učinilo citlivější na Styxovu náladu, ale
věděla ještě dříve, než se setkala s ostražitýma černýma
očima, že je něco špatně.
„Co se stalo?“
Pohnul se vpřed. Dost blízko na to, aby sevřel její tvář ve
svých rukou. Jeho dotyk byl něžný, ale Darcy mohla cítit
napjatou potřebu, která hučela v jeho těle. Dotkl se jí, jako by
se jí musel dotknout.
„Vůdce cizího klanu vstoupil na Viperovo území. Musíme
to s ním vyřešit dříve, než nechá téct upíří krev proudem.“
Natáhla ruku, aby přikryla jeho prsty, které tlačily proti
její tváři.
„Nelíbí se mi, jak to zní.“ Zamračila se a její srdce
poskočilo strachy. „Bude ti hrozit nebezpečí?“
Pokrčil rameny, vypadal, že ho víc zajímá tvar jejích rtů
než to, že se chystal postavit nebezpečnému upírovi.
„Velice malé. Desmond pouze potřebuje připomenout, jak
je nebezpečné porušovat naše zákony.“
Přimhouřila oči nad jeho nonšalantním tónem. „Pořád se
mi nelíbí, jak to zní. Co když ten upír nebude chtít, abys mu
připomínal svoje zákony? Co když se rozhodne, že ti ublíží?“
„Viper bude se mnou. Je jen málo věcí, které by mohly
stát proti nám dvěma.“ Odmlčel se a svým pohledem zajal
její. „Bojíš se o mne?“
Dobře, ehm.
Navzdory neuvěřitelné upíří vnímavosti existovaly
situace, kdy i oni dokázali být neuvěřitelně tupí.
„Samozřejmě, že mám starost. I když mě můžeš strašlivě
rozčilovat, nikdy bych nechtěla, aby se ti něco stalo.“
Jeho výraz zjihl. „Protože ti na mně záleží…?“
Zarazila se nad jeho slovy. Ne protože by měla námitky
proti jeho obvinění, ale protože bylo tak bolestivě pravdivé.
Záleželo jí na něm tak moc, strašně moc.
Přesto zjistila, že je sama sobě směšně neochotná přiznat
zmatek, který se usídlil v jejím srdci. Ty pocity byly příliš
nezpracované a křehké, aby byly vytáhnuty na povrch a
mluvilo se o nich.
Minimálně pro tuto chvíli.
Darcy sklopila pohled, aby schovala oči za závojem
dlouhých řas.
„Nechtěla bych, aby bylo ublíženo komukoliv.“
Jeho prsty se stáhly kolem její tváře. „Nemůžeš prostě říci
ta slova, andílku? Nemůžeš připustit, že ti na mně záleží
alespoň trochu?“
„Ty víš, že mi na tobě záleží,“ povzdechla si nakonec.
„Nezníš, že bys z toho byla zrovna nadšená. Trápí tě to,
že jsem upír?“
„Samozřejmě že ne.“ Pozvedla zrak. „Po pravdě jsem
ráda, že nejsi člověk. Vždycky jsem věděla, že bych nemohla
být s… normálním mužem.“
Styx zamrkal nad její otevřenou zpovědí, a pak se
neochotně zasmál.
„Byl jsem právě uražený?“
Usmála se místo odpověď. Nevyznělo to přesně tak, jak
zamýšlela.
„Ty víš, jak to myslím.“ Bez přemýšlení zvedla ruku,
takže prsty mohla lehce pohladit výraznou linii jeho čelisti.
Jak by se ho mohla nedotýkat? Bylo to tak proklatě příjemné.
„Strávila jsem většinu let odmítáním vztahů, protože většina
lidí si myslela, že jsem buď blázen, nebo úplný podivín.
Nikdy jsem nemohla být prostě sama sebou. Je báječné
nemuset předstírat, že jsem něco, co nejsem.“
Otočil hlavu, aby se dotkl rty jejího temene. „Přede mnou
nebudeš muset nikdy nic předstírat, andílku. V mých očích jsi
dokonalá.“
„Těžko dokonalá.“
Temné oči se zablýskly. „Jestliže si myslím, že jsi
dokonalá, tak potom jsi dokonalá.“
„A tvoje slovo je zákon?“
„Když se to tak vezme, tak ano.“
Neschopná se hádat, protočila oči v sloup. „Jaká zpupná
pýcha.“
„Možná, ale ty se mě snažíš odvést ze stopy, andílku.“
Prsty přejel po její tváři. „Dokážu cítit, co je ve tvém srdci.
Můžu to cítit z tvé kůže. Je to cítit ve vzduchu všude kolem
tebe. Proč to nemůžeš vyslovit?“
Darcy bojovala se svou neochotou říci to nahlas. „Příliš
mnoho věcí se stalo příliš rychle, Styxi. Potřebuji jen čas,
abych si všechno srovnala.“
Temné oči vzplály divokou emocí, když bojoval, aby
získal chladnou kontrolu, která pro něj byla teď velice
důležitá.
Ale nedařilo se mu to vždycky, když byla Darcy nablízku.
Hmmm. Bylo to dobré nebo špatné znamení? Když si
připomněla jeho otevřenou vášeň a až bolestnou něhu,
rozhodla se, že je to dobré znamení. Velmi dobré.
„Máš pravdu, ale není to snadné,“ zavrčel a potřásl
hlavou. „Zvláštní vzhledem k tomu, že jsem často plánoval a
vymýšlel po staletí, aniž bych kdy ztratil svou trpělivost.
Kvůli tobě se cítím, jako bych se znovu hledal.“
„Hledal?“
„Jako nově povstávající upír,“ vysvětlil.
„Můj ty bože.“ Potlačila nutkání se zachichotat, když si
zkusila představit tohohle pyšného válečníka, jak jako ubohý
nalezenec začíná s miskou ovesné kaše. „Vykládáš to tak,
jako bys nebyl víc než bezmocný sirotek.“
Pokrčil rameny. „To není špatné přirovnání.“
Záměrně dovolila svému pohledu cestovat po jeho
mohutné, velmi široké mužské postavě, nakonec se vrátila k
jeho čnícím ach-tak-bílým zubům.
Jistě zde neexistoval nebezpečnější predátor.
„Sirotek se špičáky?“ zeptala se.
Skoro se nepohnul, ani v jeho výrazu se nic nezměnilo,
ale Darcy slabě cítila, že se uvnitř stáhl do sebe. Jakoby se
dotkla vzpomínek, které držel hluboko schované.
„Jsou k ničemu, když nevíš, proč je máš, nebo co s nimi
máš dělat,“ řekl chmurným hlasem.
Natáhla prsty a něžně se dotkla jeho ostře řezaných rtů.
Nikdy by neřekla, že se pod nimi může ukrývat hluboký žal a
zranitelnost.
„Jak to myslíš?“
„Když se upír probudí, nemá žádné vzpomínky na svůj
předcházející život, a žádné uvědomění, kdo nebo co je.
Většina zemře při prvním svítání, a i ti, kteří přežijí, to zřídka
zvládnou déle než pár týdnů. Ne bez ochrany někoho
staršího.“
Darcy se otřásla při pomyšlení na Styxe, který musel
projít takovou traumatizující proměnou zcela sám.
„Měl jsi někoho staršího, kdy by tě ochraňoval?“
Jeho překrásné rysy se stáhly. „Ne.“
„Ale přežil jsi.“
„Jedině čirou náhodou. Dokonce jsem byl tak slabý, že
jsem se nemohl postavit těm válečníkům, kteří mě chtěli
používat jako otroka.“
Ušklíbla se rychleji, než mohla zastavit svou přirozenou
reakci. „Nevěděla jsem, že upíři mají otroky. To je…
strašné.“
„To bylo. Mnohem strašnější než si můžeš vůbec
představit.“ Jeho mdlý tón upozornil Darcy, že by si to ani
neměla zkoušet představovat. „To je ten důvod, proč jsem se
připojil k předchozímu Anassovi. Byl rozhodnutý, že spojí
všechny upíry dohromady jako rasu a zastaví náš zvyk
porážet a masakrovat ostatní.“
Darcy bojovala s tím, aby jí netekly směšné slzy. Její
vlastní dětství mělo sotva na růžích ustláno, ale začínala věřit,
že je to nic ve srovnání se Styxovou minulostí.
A on ještě ke všemu nebyl ani zahořklý, ani naplněný
temnou potřebou pomsty. Místo toho, aby dumal nad hříchy
jiných, vzal situaci do svých rukou a bojoval za lepší svět pro
všechny upíry.
Jak by se mohla žena nezamilovat do takového muže?
„A uspěli jste?“ zeptala se laskavě.
„Částečně, ale je toho stále mnoho, co vylepšovat.“
Svírající bolest byla vystřídána ponurým odhodláním.
„Počínaje našimi nejnovějšími a nejvíce zranitelným bratry.“
Pohlížela na něj s nefalšovanou zvědavostí. „Co budeš
dělat?“
„Nedovolím, aby nalezenci byli zotročování jejich
stvořiteli. V budoucnosti budou přijati klany a nebudou muset
bojovat o přežití.“
„Ty jsi moc dobrý vůdce, Styxi,“ řekla přesvědčivě.
Sklonil hlavu, aby mohl pohladit její rty dlouhým
polibkem. Darcy pocítila známé teplo, ale dříve než se do něj
mohla opravdu ponořit, Styx se odtáhl se zoufalým
povzdechem.
„Vůdce, který potřebuje vyřídit záležitost s Desmondem,“
připustil a ustoupil o krok zpět a natáhl se pro svůj těžký
plášť s kápí. „Nechci tě opouštět, andílku, ale musím.“
„Já vím.“ Darcy se objala rukama v pase, nelíbil se jí
zvláštní chlad, který jí přeběhl v předtuše po zádech. „Ale
slib mi, že budeš opatrný.“
„To mohu slíbit.“ Usmál se vřele a potom ji překvapil tím,
že si sundal amulet, který mu visel na krku a jemně jí navlékl
koženou šňůrku na krk. Pocítila příval energie, když krásný
amulet spočinul mezi jejími ňadry. Uchopil její tvář a
naposled ji políbil. „Vždycky se budu vracet k tobě.“
„Styxi…“
Potřásl hlavou, odtáhl se a tiše vyšel z pokoje.
Osamělá Darcy se natáhla a dotknula se amuletu na svém
krku. Její prsty se zachvěly, když přejely po hladkém kameni.
Možná to byla její představivost, ale téměř věřila, že
může cítit Styxovu přítomnost, která byla součástí amuletu.
Chladné napětí jeho síly. Divokou, neúnavnou sebejistotu, jíž
maskoval zranitelnost, kterou mohlo vidět jen několik lidí.
Neochvějná loajalita k jeho poddaným upírům.
S povzdechem se natáhla na postel. Byla úplně vyčerpaná,
ale také cítila bolestivou prázdnotu hluboko uvnitř sebe.
Byla to prázdnota, která byla způsobena pouze Styxovou
nepřítomností. Ďas aby to spral.
Mohl říkat, že on je jediný, který je přivázán jejich
nečekáním spojením, ale ona znala pravdu.
Nepotřebovala žádné tetování, aby jí řeklo, že již patří
zcela a navždycky k tomu zpropadenému upírovi.