Sága Stmívání a jiné upírské knihy

„U všech čertů.“ Styx obrátil svůj pohled k upírovi,
stojícímu po jeho boku. „Jsi si vážně jistý, že je tady?“
Santiago uctivě pokývl hlavou. „Ano, pane. Ta žena,
kterou hledáte, je uvnitř tohoto domu.“
„Proklatě.“
S úsměvem, tak protivným, jak jen to bylo možné, ho
Viper poplácal silně po zádech.
„Podívej se na to z té světlejší stránky, starouši, měl jsi
starost, že Darcy může být v nebezpečí. Teď jsi zjistil, že je
na tom nejbezpečnějším místě na světě, kde by jen mohla
být.“Styx podrážděně zasyčel. Jistě, že se mu ulevilo, že je
Darcy v bezpečí. Hluboce ulevilo.
A samozřejmě byl také potěšen, že není ve společnosti
těch prašivých vlkodlaků.
Přesto nebyl blázen.
S celou svoji mocí se nemohl měřit s bohyní.
Jestli si Abby bude přát držet ho daleko od Darcy, tak pak
neexistuje nic, co by s tím mohl dělat. Zatroleně.
„Co si u všech čertů Dante myslí?“ Jeho chladný pohled
vystřelil na hrozivě čnící zámeček. „Měl přece Darcy najít, ne
ji schovat.“
„Nepochybuji o tom, že Dante ještě teď pročesává ulice a
pátrá po tvé uprchlé zajatkyni,“ uklidňoval ho Viper. „Tohle
vypadá mnohem spíš jako práce Abby a mojí drahé družky.“
Styxova ruka se pevně sevřela kolem medailonu na krku,
když se snažil ovládnout sílu, která jím proudila.
Potřeba probojovat si cestu do Darcyiny blízkosti byla
stejně nebezpečná jako směšná.
To ukazovalo, jak bylo těžké ovládat své nezvladatelné
emoce.
„Proč by se vměšovaly do upířích záležitostí?“ zeptal se
ledově.
„Protože jsou to ženy.“ Viper bezmocně rozhodil rukama,
také ve tváři měl rezignovaný výraz. Nic překvapujícího.
Rozhovory o ženách vždy tíhly k tomu vnášet takový výraz
na mužské tváře. „Dávají se společně dohromady mnohem
rychleji než jakákoliv jiná stvoření a roztrhají na kusy
ubohého muže, který by se odvážil ublížit jedné z nich.“
„Dokonce ani Shay si nemůže myslet, že bych chtěl
ublížit Darcy.“
Nastalo těžké ticho, potom si Viper opatrně odkašlal.
„Anasso, pane, unesl jsi Darcy s jediným záměrem – vyměnit
ji s vlkodlaky. Nemůžeš mít Shay za zlé, že si myslí, že tvé
úmysly jsou stále takové.“
Styxovy špičáky se zableskly v temnotě. „Salvátor ji
nikdy nedostane. Nikdy.“
„A co tvé plány na její výměnu…?“
„Nebudu se ti zodpovídat, Vipere,“ vyštěkl Styx, poprvé
vděčný za svou pozici Anassa.
Nechtěl uvažovat, natož aby se snažil vysvětlit, své tvrdé
odmítnutí zabývat se předáním Darcy vlkodlakům. Ne, když
by to odhalilo rostoucí slabost uvnitř něj samého.
Viper na něj pohlédl se znepokojivým úsměvem. „Ne,
řekl bych, že nebudeš.“
Styx netrpělivě potřásl hlavou. „Prostě potřebuji vidět
Darcy.“
„Uvidíš.“ Viper obrátil svůj pohled k domu. „Ale nejprve
mi dovol promluvit se Shay.“
„Vipere…“
„Ne, Styxi.“ Viper se otočil a pohlédl Styxovi přímo do
tváře. „Jestli je Abby uvnitř, může tě docela snadno zastavit
při vstupu – sám víš jak. Bude nejlepší, když se to pokusíme
vyřešit s minimálními ztrátami krve. Obzvlášť, když se může
jednat o ztráty naší vlastní krve.“
V tuhle chvíli se Styx mohl stěží méně zajímat o to, kolik
krve bude prolito, nebo čí krev to bude.
Musel vidět svého andílka.
A musel ji vidět teď.
„Já získám Darcy,“ přísahal hlubokým hlasem. „Skvělé.
To by mohla být legrace.“ Viper si přitáhl plášť a začal
scházet dolů ulicí. „Pojďme.“
Darcy byla ponořená ve své bublinkové lázni a bezstarostně
nevěděla nic o bitvě, která zuřila o patro níž.
Díky bohu, protože jinak by byla hluboce vyděšena
zvýšenými hlasy, obviňováním a příležitostnými hrozbami,
které šlehaly vzduchem.
Samozřejmě, bylo by hezké, kdyby byla alespoň trochu
varována, že si Styx prodírá cestu domem jako přírodní
katastrofa, dříve než vyšla z koupelny a jednoduše ho našla,
jak přechází ložnicí.
„Kruci,“ zamumlala s pohledem upřeným na blízké dveře,
a posuzovala, jestli se k nim stihne dostat, nebo ne.
Styx snadno vysledoval proud jejích myšlenek a plynule
se postavil mezi ni a dveře. Jeho výraz byl napjatý
nečitelnými pocity.
„Počkej, Darcy. Prosím, neutíkej ode mne,“ řekl měkce,
jeho pohled spočinul hladově na její světlé tváři. „Chtěl bych
si jen promluvit.“
Nebyla to Styxova žádost, co zarazilo její útěk.
Koneckonců na něj byla stále královsky naštvaná. Odejít by
bylo jen její právo.
Ale byla téměř nahá a mokrá, zahalená jen do malého
ručníku. Zdálo se moudřejší zůstat ve svém pokoji.
Nepochybně s sebou Styx přivedl celý upíří národ. Dávala
přednost mít své privátní partie v soukromí.
Kromě toho, jestli zůstane, bude se na něj moci do sytosti
vynadívat.
„Shay ti řekla, že jsem tady?“ zeptala se.
„Ne, tvoje spiklenkyně byly pevně rozhodnuty držet mě
od tebe.“ V jeho očích bylo patrné přetrvávající rozhořčení.
Dobře, řekla si. Doufala, že ho Shay před tím, než mu
dovolila jít nahoru, nechala skákat skrz obruče a tancovat, jak
ona píská. „Naštěstí jsem byl ještě pevněji rozhodnut se k
tobě dostat.“
Utáhla si ručník těsněji. „Jsem na tebe naštvaná.“
Jeho rty se zkroutily. „To jsem si uvědomil, když ses
pokusila pomocí ohně srovnat moje útočiště se zemí.“
„Byl to velmi malý oheň.“
„Žádný oheň není malý pro upíra.“
Záchvěv palčivé viny probodl její srdce. „Nikdo nebyl
zraněn, nebo snad ano?“
Styx si opatrně stáhl svůj těžký plášť a odhodil ho na
blízké křeslo. Stěží popadla dech při pohledu na muže v
těsných kožených kalhotách a rozevláté hedvábné košili, což
naprosto stačilo, aby vyniklo dokonalé tělo skryté pod nimi.
A co bylo ještě horší, jeho vlasy byly volně rozpuštěné a
vlály kolem něj jako ebenová řeka.
Sakra, sakra.
Muži by neměli být tak neuvěřitelně krásní.
Nebo být schopní ženu rozpálit a trápit jen tím, že jsou s
ní v jedné místnosti.
„Jen DeAngelova pýcha.“ Styx pokrčil rameny. „Není
zrovna nadšený, že ho přelstila zrovna taková malá mladá
dívka.“
Darcy přísně vrátila svou pozornost k jeho bronzové tváři.
Měla by se zlobit.
Záchvat žhavého, zpoceného sexu nebyl na programu.
Ne teď, rozhodně.
„Takže byl uražený, protože jsem malá nebo protože jsem
dívka?“ zeptala se.
„Kvůli obojímu, předpokládám.“ Otráveně nakrčila nos.
Upíři.
„Tak potom jsem ráda, že jsem jeho pýchu zranila.“
Tmavé oči potemněly ještě více, když vykročil blíže.
„Bylo to od tebe nerozumné pokoušet se uprchnout. Mohlo se
ti něco stát.“
„A ty jsi měl starost, že přijdeš o svůj trumf ve
vyjednávání?“ zeptala se.
„Proklatě, Darcy, já jsem se bál o tebe,“ zavrčel, ale jí
přeběhlo příjemné teplo po zádech.
Darcy se náhle otočila a přešla k velkému arkýřovému
oknu. Nechtěla, aby viděl, jak je jeho zájem pro ni důležitý.
Ne, když nevěděla, jestli se zajímal skutečně o ni nebo o
své proklaté upíry.
„Jak můžeš vidět, jsem v pořádku.“
„I tak to byla pořád bezohledná lumpárna. Měla bys to
vědět lépe.“
Fajn, tak tohle efektivně rozmačkalo to malé teplíčko,
které jí začalo rozkvétat v srdci.
Prudce se otočila, aby ho mohla opět probodnout očima.
„A co ten trik, který jsi použil na mne, aha? Nikdy bych
nepotřebovala uprchnout, kdybys mi nezkoušel vymýt
mozek… Ty… ty hnusáku.“
Bronzové rysy zpřísněly. V každém, kromě Styxe, by
dokázala vyvolat provinilý pocit.
Nicméně tenhle upír byl až tak arogantní, že by nikdy
připustil, že udělal chybu.
„Udělal jsem to pro tvé vlastní dobro,“ opáčil
předvídatelně.
Darcy protočila oči v sloup. „Ach, dej mi chvíli. Ty jsi to
udělal, protože jsi mě nemohl kontrolovat, a to se nikdy
nestává ach-tak-mocnému vůdci všech upírů.“
Styxova tvář vzplanula po takovém nařčení. „Bál jsem se,
že tvoje přání najít rodinu tě připraví o zdravý rozum. A jak
se ukázalo, měl jsem pravdu.“ V tlumeném světle lampy,
vypadal každým coulem jako starodávný král.
Starodávný král se špičáky a silou stačící, aby se za ní
rozevlály záclony. „Nemohla ses dočkat, až se vrhneš
bezhlavě do nebezpečí.“
Darcy zvedla bradu. Nehodlala se nechat zastrašit.
Hloupé, samozřejmě.
Každý jen s tou nejnepatrnější známkou inteligence by
byl zastrašený.
„Neodešla jsem jen proto, že jsem se chtěla dozvědět
pravdu o své rodině.“ Ukázala prstem přímo na něj. „Odešla
jsem, protože jsi mne zradil.“
„Já –“ Náhle utnul svá slova a jeho síla ještě jednou
zavířila místností. Navzdory jejímu nejlepšímu předsevzetí,
Darcy udělala rychlý krok zpět. Dobrá, možná byla trochu
vyděšená. Připravena udělat ještě jeden krok, zastavila se,
když Styx ztuhle pokývl hlavou. „Máš pravdu.“
Zamrkala. „Já mám pravdu?“
„Ano.“ Sevřel ruce kolem svých boků, když na ni pohlížel
svým temným, hypnotizujícím pohledem. „Chtěl jsem, abys
zůstala, a byl jsem ochoten udělat cokoliv, jen abych tě
udržel u sebe.“
Darcy se musela přinutit dýchat. „Protože mne potřebuješ
pro vyjednávání s vlkodlaky?“
„Ne.“
„Protože ses bál, že bych mohla být nebezpečná tvým
upírům?“
„Ne.“
„Protože…“ Drobně vykřikla, když Styx stál náhle přímo
před ní, objal ji rukama a jemně přitiskl na svou hruď.
Ani ho neviděla pohnout se.
„Kvůli tomuhle,“ zašeptal předtím, než se jeho rty
přiblížily k jejím.
Darcy sevřela jeho paže a roztřásla se jí kolena. Spral to
ďas. Jak na něj mohla být naštvaná, když ji líbal tak, jako by
bez ní měl zahynout?
Znovu a znovu jí kradl polibky a potom zahrnul celý její
obličej péčí, která ji přiváděla k šílenství. Darcy měkce
zasténala, protože její tělo se začalo utápět v radosti. V tom
dotyku bylo cosi magického, až téměř neuvěřitelného.
Nakonec se neochotně odtáhl a pohlédl na ni s takovou
křehkou zranitelností, že jí to málem zlomilo srdce.
„Darcy, už nikdy ode mě neutíkej. Nemohu snést
pomyšlení, že už bych tě možná nikdy neměl sevřít v náručí.“
Sklonil hlavu, jako kdyby ji chtěl zas zahrnout polibky,
ale se silou, o které dosud nevěděla, že má, Darcy zatlačila
rukama na jeho hruď.
„Styxi, počkej,“ přikázala. Nepřekvapilo ji, že se
okamžitě zarazil a pohlédl na ni zkoumavým pohledem. Přes
všechnu svou arogantnost by Styx nikdy nepoužil svou
úctyhodnou sílu, aby ji přinutil podlehnout jeho vůli.
Nahrbila se a s přimhouřenýma očima na něj varovně
pohlédla. „Chtěla bych si jednou pro vždy ujasnit, že se mnou
už nikdy nebudeš manipulovat. Nejsem bezduchá panenka,
které můžeš poručit, kdykoliv si zamaneš.“
Něžně ji pohladil po tvářích. „Nechci bezduchou
panenku, andílku, ale je to pro mne velice těžké.“ Ironický
úšklebek zvrásnil jeho krásnou tvář. „Jsem už zvyklý dávat
rozkazy, které jsou plněny bez otázek.“
Dobře, ehm.
Musela by být totální idiot, aby si nevšimla, že byl
zvyklý, že se mu ostatní klaní na každém kroku.
Ale stejně bylo těžké věřit, že by se tu nenašlo pár lidí,
kteří by s ním nejednali jako s polobohem.
„Ale jistě nemůžeš rozkazovat úplně všem kolem?“
zeptala se.
„Obvykle ano.“
Krátce se zasmála. „Musel sis vybírat velmi poddajné
přítelkyně, jestli ti vždycky dovolily, aby bylo vše podle
tebe.“
„Přítelkyně?“ Svraštil zamračeně obočí. „Upír se zamiluje
jen jedenkrát, a to už je pak na celou věčnost.“
Srdce se jí bolestivě sevřelo.
Jaké by asi bylo být družkou tohoto upíra?
Mít jeho věčnou oddanost? Už navždy jeho doteky?
Rychle zaplašila tyto nebezpečné myšlenky pryč.
Zapomeň na to, Darcy, myslíš si, že bys chtěla tahat jeho
arogantní zadek přes hory a doly, bez fňukání nad věcmi,
které nikdy nemohou být.
Zakázala svým prstům se rozběhnout po jeho pevných
svalech na rukou, hluboce si povzdechla, a vzápětí si hned
přála, aby to neudělala.
Kruci, ale voněl tak dobře.
Čistý, mužný a exotický upír.
„Jistě si ale musel randit už dříve?“
On svým prstům nic nezakazoval, a tak je nechal
samovolně bloudit po jejích tvářích a potom kolem chvějící
se linie jejích úst.
„Ne v tom smyslu, jaký myslíš. Příležitostně jsem měl
milenky, ale to byla pouhá náhodná rozptýlení. Upíři
zřídkakdy uzavírají vztahy.“
Zachvěla se pod jeho jemným dotekem. „To musí být
hodně osamělé.“
„Jsme samotářská stvoření. Nemáme lidskou potřebu
družnosti.“
„Takže já jsem také náhodné rozptýlení?“
Na chvíli zavřel oči, jako kdyby bojoval s nějakou
vzdouvající se emocí. „U všech bohů, tady není vůbec nic
náhodného na tom, jakým způsobem mne rozptyluješ,
andílku,“ odpověděl a probodl ji s téměř rozčileným
pohledem. „Učarovala jsi mi, popletla mi hlavu a přivedla
mne téměř na pokraj šílenství. Nemám chvíli klid od té doby,
co jsem tě prvně uviděl stát na baru.“
„Těžko překvapující,“ zamumlala. „Řekla bych, že
unesení ženy bude sužovat každého upíra.“
Zmateně se na ní zamračil. „Ve skutečnosti upíři unášejí
dost často smrtelné ženy. Nikdy jsem to nedělal, ale pro
spoustu mých bratří je to hra, kterou si vychutnávají.“
Darcy svraštila znechuceně nos. „Dobře, to není jen hrůzu
nahánějící, ale je to i více informací, než jsem ve skutečnosti
chtěla.“
Netrpělivě potřásl hlavou. „To, že jsem tě unesl, není ten
důvod, proč tě shledávám rozptylující.“
„Tak potom proč?“
„Protože ty…“
Zvedla obočí, když se jeho slova zastavila. „Já co?“
Mlčel tak dlouho, že se Darcy začala bát, že odmítne
odpovědět. Potom se zřejmým přemáháním se přinutil
dokončit své přiznání.
„Přiměla jsi mne cítit.“
„Přiměla jsem tě cítit co?“
„Všechno.“
Zmateně zamrkala. „Obávám se, že to je trochu široké,
Styxi.“
Ponuře sykl, jeho prsty se stáhly na její tváři. „Děláš mne
šťastným a zuřivým a vášnivým a vyděšeným. Nejsem
zvyklý na tolik pocitů.“
Dobrá, pomyslela si se sobeckým zábleskem uspokojení.
Bylo by to příšerně nespravedlivé, kdyby ona měla být tím
jediným, kdo se trápí.
„A?“ napověděla mu.
„Nemám je moc rád,“ procedil. „Jsou znepokojující.“
Odolala touze protočit oči v sloup. Jasně bylo vidět, že
Styx strávil velmi dlouhý čas buď ignorováním vlastních
pocitů, nebo jednoduše dokázal žádné nemít.
To by byla hezká schopnost, kdyby to bylo možné.
„Styxi, pocity nejsou něco, co můžeš mít rád nebo nerad,“
řekla měkce. „Prostě jsou.“
„Na to už jsem také přišel,“ zamumlal, jeho oči pomalu
potemněly. Pohledem se přesunul na její vzhlížející tvář. „A
také jsem přišel na to, že tu jsou nějaké pocity, které mám
mnohem raději než jiné.“
Darcy vyschlo v ústech a její srdce se splašeně rozbušilo.
Ach pane, věděla přesně, jaké pocity má na mysli. Ty, které jí
právě stahovaly podbřišek a sužovaly ji bolestivou potřebou
mít jej hluboko v sobě.
Mimoděk zavrněla. Něco mezi zasténáním a povzdechem.
Nebyly si zcela jistá, co to znamená, ale ať už to bylo
cokoliv, stačilo to na dodání odvahy Styxovi.
Posunul ruku a zachytil její hlavu, když přitiskl lehce své
rty na její ústa.
Byl to pouhý motýlí dotyk, ale dokázal vyslat blesk
vzrušení skrz ní. Ach… bože. Byl chodící, mluvící sexuální
pokušení, a ona k němu byla příliš vnímavá.
Prsty se zaryla do provazovitých svalů na jeho rukou a její
tělo se instinktivně přitulilo blíž. Potřebovala cítit jeho
chladnou sílu, jak se k ní tiskne, přitisknout své křivky tak
těsně proti němu, že nebude možné říci, kde začíná jeden a
končí druhý.
Byla to touha, která šla mnohem dál za pouhý sex,
uvědomila si se slabým záchvěvem paniky. Dokonce i když
utíkala od Styxe, tak věděla, že část její bytosti, základní,
nejniternější část, mu bude patřit už navždy.
Nevěděla jak nebo kdy se to stalo, ale tahle skutečnost se
nedala popřít.
Když Styx nebyl nablízku, cítila se, jako kdyby nebyla
kompletní, jako kdyby jí kousek chyběl.
Styx cítil odpověď na svůj dotek, obtočil kolem ní své
paže a prohloubil polibek. Se vzrůstající intenzitou pronikl
jazykem mezi její rty a ochutnal lahodné vlhké teplo s
hladem, který se ani nesnažil skrývat.
V hlavě jí vířilo a srdce burácelo, když její ruce klouzaly
vzhůru po jeho pažích až k rozložitým ramenům. Mohla cítit
ten divoký hlad probuzený v jeho pevném těle a neklidné
pohyby jeho rukou, když jí přejížděly po zádech a přes křivku
boků.
Pomalu zavrčel, když se dostal do koutku jejích úst, a
potom táhnul svůj jazyk po linii její brady.
„Chci tě, andílku,“ zamumlal, když zabořil tvář do křivky
jejího krku.
Celé její tělo se třáslo mocným návalem touhy.
Nezáleželo na tom, kolikrát se s ní bude Styx milovat, nikdy,
nikdy to nemůže být dost.
Darcy si snažila připomenout, proč z něj už neservala
oblečení a nepodlehla mu. Slabě zatřásla hlavou.
„Počkej,“ protestovala bezdechým hlasem. „Nemůžu
přemýšlet, když mne líbáš.“
Přejel svými špičáky po její citlivé kůži. „Pak tedy
nepřemýšlej.“
Sevřela prsty kolem jeho ramen. Ostrá, brnící rozkoš jí
projela od krku až hluboko do břicha.
„Ještě to není vyřízené, Styxi,“ upozornila ho.
„Pššt. Také nemůžu přemýšlet, když tě líbám,“ řekl a jeho
rty se přiblížily k jejím.
Její oči se pomalu zavřely, přestože hlas vzadu v její
hlavě varoval, že tohle není ten nejlepší způsob, jak ukázat
Styxovi, co si myslí.
Byla praktická žena. Věděla, že by tím ztratila bitvu,
všechno se to mlelo v její hlavě.
Mohla mu vysvětlit své stanovisko později.
S hlubokým vzdechem Darcy rozevřela rty a zapletla své
prsty do jeho rozpuštěných vlasů. Silné prameny v jejích
dlaních byly jako hedvábí. Chladné a hebké a dokonalé,
stejně jako zbytek jeho těla.
Ach ano. Mohla mu své stanovisko vysvětlit mnohem,
mnohem později.
Projelo jí teplo, když Styx sevřel pevněji její boky a s
plynou lehkostí ji zvedl do vzduchu a odnesl ji směrem k
široké posteli.
Pocit absolutní vyrovnanosti se usídlil v jejím srdci,
dokonce i když se její tělo chvělo vzrůstající touhou. Pocit
jistoty, že vše je, jak má být.
Nezáleželo na tom, jak protivný, nepříjemný, arogantní a
odměřený uměl Styx někdy být, tohle bylo přesně to místo,
kam patřila.
Do jeho náručí.
Ucítila, jak hladký satén hladí její záda, když ji Styx
něžně položil na postel. Čekala, že ji bude následovat dolů na
matraci, ale když neochotně zvedla pohled, spatřila ho, jak
stojí vedle postele a hladově přejíždí pohledem po jejích
štíhlých křivkách.
„Jsi tak krásná,“ řekl zastřeným hlasem, když se natáhl,
aby něžně sundal ručník z jejího těla.
Darcy se otřásla pod žárem v jeho pohledu. Byla v něm
divoká touha, která ovládla jeho jemně řezanou tvář, což
nikdy dříve neviděla. Jako kdyby byli odděleni místo
několika hodin na dobu několika let.
Polkla zvláštní knedlík v krku, ležela bez hnutí, když
pohladil křivku jejího krku se srdcervoucí úctou
„Styxi?“
„Tak měkká… tak teplá,“ zašeptal. Úmyslně rukou
sklouzl a uchopil do dlaně její ňadro. „Mohl bych se utopit v
takové sladkosti.“
Darcy přivřela oči, když palcem laskal její tvrdnoucí
bradavku. Ano, ano, ano. Tohle byl ten druh věcí, na kterých
se může žena stát závislou.
Pátravýma rukama pokračoval ve žhavé pouti po jejím
těle, přejel po křivce pasu a pokračoval dolů k bokům. Dech
se jí zastavil a drobně zasténala.
Kouzelné.
Stále klesal dolů a prozkoumal její stehna, lýtka a
nakonec konečky prstů. Nespěchal, hladil a pátral.
Opečovával ji, jako kdyby si chtěl zapamatovat každičkou
její částečku.
Prsty žmoulala povlečení pod sebou, když se rozkoš
rozlévala jejím tělem.
Se zavřenýma očima Darcy vnímala dokonce ještě lépe
dotyk jeho rukou, vůni jeho těla. Vypálilo jí to do srdce
nesmazatelný cejch. Žádný další muž už nikdy nebude
schopen ji dojmout takovou touhou.
„Prosím,“ požádala měkce. „Já tě potřebuji, Styxi.“
„Jako já potřebuji tebe, můj andílku.“ Uslyšela slabý
šelest, když se vypořádával se svým oblečením, a potom se
chladná, pevná síla jeho těla natáhla na postel vedle ní.
„Vždycky tě budu potřebovat. Na celou věčnost.“
V jeho hlase zazněla nevtíravá naléhavost, která z jeho
slov učinila slavností slib. Otevřela oči, aby se setkala s
temnou září jeho pohledu.
„Styxi, nemluvme o budoucnosti,“ poprosila. „Chci být
jenom v tomhle okamžiku.“
Pohlédl na ni, jako kdyby si přál nesouhlasit, ale nakonec
pomalu přikývl.
„Tak potom pojďme udělat tuhle chvíli něčím, co si
budeme pamatovat,“ zasípal.
Bez varování se jeho ústa přitiskla na její s takovou
překvapující vášní, že ihned vyslala záchvěv vzrušení celým
jejím tělem.
Rukama ho objala kolem krku a oplácela jeho lačnou
touhu s nadšeným očekáváním. Jeho rty byly chladné a
žádostivé, když se napily z její odpovědi. Hluboké vrčení
zaburácelo v jeho hrdle, když hltavě hladil její nahé tělo a
zanechával ohnivou stopu na její kůži.
Jazykem vstoupil do svatyně jejích úst a špičáky se
přitiskl k jejím rtům. Propletla svůj jazyk s jeho a zvedla
hlavu, aby si ho mohla lépe vychutnat. Tak divoká odpověď
ho zaskočila. Darcy náhle v ústech ucítila kovovou chuť krve.
V první chvíli si myslela, že ji poranil svými špičáky, ale
když se odtáhl, uvědomila si, že to byl Styxův ret, který byl
prokousnut. Instinktivně se natáhla, aby z něj mohla olíznout
kapku krve.
Překvapeně zasténal rozkoší a oči mu zaplály doutnajícím
ohněm.
„Ano,“ vydechl a sklonil hlavu. „Prosím, andílku…“
Snadno vycítila, po čem touží, a tak sevřela jeho ret svými
ústy a něžně sála malou ranku. Očividně upíři milují akt
poskytování krve stejně jako její sání.
Uchopil ji za boky a přitáhl si ji ostře proti svému silnému
vzrušení.
Darcy drobně vyjekla a poddala se tomu něžnému útoku.
Dnes v noci mezi nimi bylo něco víc. Pocit, že jejich vášeň je
propojená, že jeden naplňuje toho druhého. Vzduch kolem
dýchal touhou.
Styx ustoupil zpět a prokousával si cestu přes její tváře
dolů k bradě. Čekal, dokud nezakloní instinktivně hlavu, a
pak jí přejel jazykem po žíle pulzující na krku. V ten samý
okamžik jí jemně roztáhl nohy, jednu si otočil kolem boků,
takže rukou mohl snadno vklouznout mezi ně.
Nehty se mu zaryla do ramen, když ji neúnavně dráždil s
vytříbenou zkušeností.
Och… kruci. To kouzlo se zdálo chýlit ke konci příliš
rychle.
„Ještě ne,“ zašeptala, když stiskl její čnící bradavku.
Potichu a zcela vědoucně se zasmál. Zároveň Darcy bez
varování zjistila, že leží na zádech a on se nad ní tyčí
připraven.
„Teď, můj sladký andílku,“ upozornil ji. „Zcela jistě,
teď.“
Oči se jí rozšířily, když sledovala, jak jeho hlava klesá a
ústa cestují po jejím těle palčivými polibky.
Více než polibky, uznala, když ji jeho špičáky a jazyk
rozpálily. Dokonce i dotyk jeho vlasů ji hladil, jak klouzaly
po její kůži.
Znovu zatnula prsty do povlečení, když pomalu a
metodicky zkoumal každý kousíček jejího chvějícího se těla.
Rozkoš, která byla téměř omračující, brousila její smysly až k
téměř bolestivému okraji.
„Styxi,“ vydechla, obtížně vzdorujíce potřebě chytnout
jeho vlasy a přitáhnout si ho zpět, aby ji přikryl.
„Ano, andílku?“ zeptal se, když zahrnoval nesnesitelnými
polibky klenbu jejího bříška. „Říkal jsi teď.“
Měkce se zasmál a posunul se těsněji mezi její nohy a
stiskl vnitřní měkkost jejích stehen.
„A to také splním.“ Jeho jazyk ji pohladil na kůži. „Jsem
vždy muž slova.“
Čekala, že se přesune na ni, Darcy byla nepřipravená,
když ucítila slabý tlak a potom Styxovy špičáky nořící se
hluboko do jejího stehna.
Krátce vykřikla a skoro poskočila na posteli. Ne bolestí a
už vůbec ne strachem. Ale jen čistou erotickou blažeností.
Nic, nic na světě se nedalo srovnat s pocitem takové
intimnosti upířího aktu.
S každým přisáním se její celé tělo stávalo citlivějším, ve
spirále výš a výš. Srdce jí bušilo a dech se zachytával v
plicích.
Bylo toho příliš.
Přiškrceně zasténala. Styx, jakoby čekal na tenhle
konkrétní zvuk, se začal plynule pohybovat s narůstající
rychlostí. Poklekl mezi její roztažené nohy. Ruce vsunul pod
její boky, aby mohl zvednout její pánev na matraci o něco
výš.
Darcy byla krátce překvapena, cítila se podivně
bezbranná, když na ni pohlédl se spalující touhou. A když do
ní potom jediným zkušeným pohybem vstoupil, byla z jejího
vědomí zaplašena jakákoliv další souvislá myšlenka.
Zatnula zuby, když ji rozevřel a zcela naplnil. Mohla ho
cítit každou částí svého těla, jako kdyby v její krvi proudila
přímo jeho podstata.
Na chvíli se zastavil, jak si vychutnával ten pocit být do ní
tak hluboce vklíněn. Když už si byla opravdu jistá, že víc
nesnese, začal pomalu přirážet svými boky v rytmu dovnitř,
ven, dovnitř, ven.
Obtočila nohy kolem jeho pasu, když ho přivítala ve svém
těle a každý pohyb oplácela pohybem svých boků.
Hluboce vykřikl, zvrátil hlavu a jeho tvář se stáhla
smyslným opojením. Vlasy mu splývaly po zádech a malý
medailon sklouzl po hladkém bronzu jeho hnuli.
Darcy si byla naprosto jistá, že nikdy v životě neviděla
nic tak krásného.
Její temný, mocný Azték.
Jeho tempo se zrychlilo, vezlo ho hlouběji a hlouběji do
ní a Darcy zavřela oči, když se její pánev sevřela sladkým
napětím. Třpytivá radost v ní zpívala, ostrá a soustředěná
dokud se s drtivou silou neuvolnila v explozi blaženosti.
Vykřikla ve stejnou chvíli jako Styx, když se s posledním,
skvostným přiražením ponořil hluboko do ní.