Sága Stmívání a jiné upírské knihy

Nebylo ničím jiným než troufalostí nazývat rozpadající se
hromadu cihel s děravou střechu penzionem. Ačkoliv zde
bylo patrno několik patetických pokusů nanést žalostnou
barvu na stěny a přikrýt ošoupané koberce rozházenými
rohožkami, jediná věc, která by mohla vylepšit tohle místo,
byl buldozer.
Ale, kromě skutečnosti, že ubohý pokoj se nemohl chlubit
ničím víc než úzkou postelí a rozbitou televizí, bylo v něm o
něco tepleji než při spaní na ulici, a pro tuhle chvíli byl prost
všech démonů.
Darcy se schoulila vedle radiátoru, který neochotně a
jakoby s námahou vyplivoval teplo, a začala uždibovat salát,
který objevila v balíčku, který jí Salvátor hodil do klína.
Pokoušela se dát svým zmateným myšlenkám nějaký řád a
pořádek.
No dobře. Jak ale můžete uspořádat myšlenky, které jsou
zmatené, roztříštěné, popletené a nepřehledné?
Všechno, co chtěla, bylo odhalit pravdu o své rodině a
minulosti.
Jednoduché a přímočaré.
Ha ha.
Jestli se dalo Salvátorovi důvěřovat, což byla věc, které se
bytostně vzpírala, tak potom pravda o její minulosti byla, že
její matka byla vlkodlačice se zástupy milenců a že přivedla
na svět čtyři děti. Děti, které byly ihned ukradeny a prodány
na černém trhu.
Byla to zápletka, která by mohla inspirovat pouze
Hollywood.
Ježíši. Po tom, co se odehrálo v uplynulých hodinách, už
byla dost vyděšená, aby se ještě zabývala myšlenkou, kdo –
nebo co – může být její otec.
Nebo… Jak mohla být údajně prodána na černém trhu, jen
aby skončila v nekonečné řadě náhradních rodin?
To bylo dost na to, aby z toho ubohou ženu rozbolela
hlava.
A začalo jí pulzovat ve spáncích.
A… slyšela bzučení?
Darcy odložila svůj salát, přitiskla si dlaně na čelo, a
bojovala s pocitem, že se jí uprostřed mozku formuje černá
díra. „Darcy.“ Darcy drobně vykřikla, když se jí hlavou rozlehl
neodbytný hlas. „Sacrebleu, já vím, že mě slyšíš,“ zavrčel
hlas. „Levete?“ vydechla.
„Oui.“
„Kruci, já jsem se zbláznila,“ řekla a její hlas zněl
nepřirozeně hlasitě v prázdném pokoji.
„Non, tvůj mozek je v pořádku,“ ujistil ji Levet. „Mluvím
k tobě skrz portál.“
Směšné, samozřejmě. Zatřásla hlavou. Drobný démon
nebyl přímo v její lebce.
Nebo minimálně doufala, že ne.
V tuhle chvíli by byla ochotná věřit čemukoliv.
„Skrz co?“
„Portál,“ řekl s náznakem netrpělivosti v hlase. „A
ačkoliv je moje magická moc úžasná a obávají se jí démoni
široko daleko, tak nastaly drobounké okolnosti, kdy to nešlo
přesně tak, jak jsem planýroval. Především, když jsem
otevíral portál a podařilo se mi uvolnit tu nejotravnější vílu.
Samozřejmě byla nádherná a oblečena v šatech, které spíše
odhalovaly… na tom nesejde. To, co chci říct, je, že to
musíme teď provést rychle.“
„Takže tohle je…?“ snažila se vymyslet, co to vlastně
bylo. „Kouzlo?“
„Samozřejmě,“ odmlčel se. „Kde jsi, ma chérie?“
Navzdory šoku, že slyší skutečný hlas ve své hlavě –
alespoň doufala, že je skutečný –– Darcy ještě nebyla úplně
hloupá.
„Tak to ne. Nechci, aby mě vystopoval Styx,“ řekla.
„Ještě ne.“
„Styx je stále bezpečně zalezlý ve své rakvi. Je to Shay,
kdo mne požádal, abych tě kontaktoval.“ Jeho slova ji
zaskočila. „Proč?“
„Má o tebe starost.“
„A je také Viperova družka,“ poukázala suše. „Družka,
oui, ale má svůj vlastní rozum a moc se o tebe bojí.“
Darcy pocítila teplo u srdce. Nebyla zvyklá, že by o ní
měl kdokoliv starost.
Ale stejně by nikdy nechtěla vyvolat spor mezi Shay a
jejím druhem.
„Vyřiď jí, že děkuji, ale že nic nepotřebuji. Starala jsem
se sama o sebe už velmi dlouho.“
„Pche! Ale ještě jsi nestála proti smečce vlkodlaků a
bandasce rozzuřených upírů. Potřebuješ nějaké bezpečné
místo, kde by ses mohla skrýt.“ Nastala krátká pauza. „A
Shay si přeje, abych ti připomněl, že nic by ji nepotěšilo víc,
než naštvat toho ach-tak-arogantního Styxe.“
Darcy si nemohla pomoct a musela se zasmát.
Nepochybovala ani na moment, že Shay se vyžívá v tom, že
příležitostně dělá naschvály vládci upírů.
A po pravdě, mohlo by jí pomoci, kdyby si promluvila s
někým jiným.
V tuhle chvíli si nebyla jistá, zda by si někdy dokázala své
myšlenky utřídit sama.
Potřebovala přítele. A topení, které by skutečně hřálo. A
velkou mísu čokolády.
V tomto pořadí.
„Dobře. Řekni mi, kde se s vámi mám potkat.“
Styx netrpělivě přecházel sem a tam a sledoval na podlaze
poslední sluneční paprsky. Musel ve svém honu na Darcy
počkat, až bude tma, aby mohl bezpečně cestovat. Možná, že
by odešel už dřív, kdyby Viper nezůstával v sídle po zbytek
dne a nevyhrožoval, že ho přiková v poutech ke zdi, pokud
bude zkoušet nějakou hloupost.
Během posledních dnů se stříbrovlasý upír ukázal být
cenným přítelem, ale byly chvíle, kdy jeho rozhodnost chovat
se logicky lezla Styxovi pěkně na nervy.
Poté, co přikázal Havranům, aby střežili sídlo pro případ,
že by se Darcy vrátila, Styx a Viper zamířili do skladiště a
sledovali slabou stopu přes Chicago do malého skrytého
parku, kde se zastavili, aby si prohlédli pošlapaný sníh.
„Byla zde,“ komentoval Viper očividné. „A ne sama.“
„Ne.“ Styx sevřel ruce, když ho objala Darcyina sladká
vůně. Mohly to být hodiny, kdy stála v parku, ale otisk její
podstaty zde zůstal. Společně s mnohem méně lahodným
odérem. „Salvátor a nějaký prašivý nečistý vlkodlak tu byli
také.“
„Nejsou tu žádné známky boje a necítím žádnou krev,“
uklidňoval ho Viper. „Setkání bylo zřejmě mírumilovné, a
stejně tak je zřejmé, že se rozešli do různých směrů.“
„Což ještě neznamená, že spolu nejsou teď,“ zavrčel Styx,
přecházel sněhem a studoval stopy. Salvátor stál poblíž
Darcy. Dostatečně blízko na to, aby se jí mohl dotknout.
Zatracený pes. „Co s ní sakra chtěl?“
„Dobrá otázka.“ Viper se mu postavil po bok.
„Naneštěstí, poprvé za všechna staletí, jsem na rozpacích s
odpovědí. Úžasné, není to tak?“
„Úžasné,“ řekl Styx suše.
„Ale pro teď bychom se měli soustředit na vypátrání
Darcy.“
Viper měl pravdu, sakra práce.
Stejně jako měl pravdu ohledně Darcyiny reakce na jeho
pokus o vymazání jejích vzpomínek.
Vlastní zpupnost ho zavedla přímo do této momentální
pohromy.
„U všech bohů, je to moje chyba. Kdybych nebyl…“ Styx
potřásl hlavou znechucením nad sebou samým. „To já jsem ji
sem přivedl. Teď je sama a vydaná na milost a nemilost
Salvátorovi a jeho vlkodlakům.“
Viper mu položil ruku na rameno. „Pochybuji, že je úplně
bezbranná, starý příteli. Sám jsi řekl, že máš tušení, že je více
než člověk, a už to dokázala tím, že nakopala zadek alespoň
jednomu zuřivému vlkodlakovi.“
„Ta vlkodlačice byla pouhá nečistá a sotva dost stará, aby
se pustila vodítka.“ Jeho pohled propaloval temnotu, která
ležela kolem nich. Mohl cítit pulz a energii noci, která
kroužila kolem nich. Byla to síla a nebezpečí, které Darcy
musela ještě pochopit. „Darcy by nebyla žádným protivníkem
pro čistokrevného.“
„To chce klid, Styxi.“ Ruka na Styxově rameni se stala
více svěrákem než zdrojem útěchy, když Viper ucítil Styxovu
stěží potlačovanou touhu vyběhnout do noci a rozervat město
na kusy při pátrání po svém andílkovi. „Mnohem spíš to
vypadá, jako kdyby Salvátor neměl žádný zájem ublížit té
mladé ženě. Ve skutečnosti, řekl bych, že je stejně úzkostlivý
ochránit ji jako ty sám.“
„Ach, ano, a já jsem odvedl perfektní práci, co se týče její
ochrany,“ řekl Styx kousavě. „Mohl jsem jí už stejně dobře
vrhnout do Salvátorových čekajících rukou.“
„Velice dramatické, ale stěží výstižné. Jednoduše jsi
udělal, co sis myslel, že bude nejlepší.“
„To nejlepší pro mne.“
„A o čem sis myslel, že je nejlepší pro všechny upíry,“
dodal Viper.
Styx netrpělivě mávnul rukou. „Ano, samozřejmě.“
„Tak proč se potom musíš cítit vinen?“
„K čertu s tebou, Vipere –“ začal Styx. Vzápětí se
zastavil, když vycítil nezaměnitelnou přítomnost upíra.
„Někdo je poblíž.“
Viper nasál vzduch a potom se usmál. „Ach, Santiago.“
„Co tu dělá?“
„Je to ten nejlepší stopař, kterého jsem kdy poznal,“
vysvětlil Viper s náhlým úsměvem. „Santiago dokáže najít
Darcy, a nezáleží na tom, jak daleko nebo rychle dokáže
běžet.“
Čtvrti na okraji Chicaga nemohly být už více odlišné od
úzkých, špinavých uliček, které Darcy nechala právě za
sebou.
Bylo úžasné, co může několik mil a nějaký ten milion
dolarů udělat.
Zdejší ulice byly široké a spořádaně klidné; s obrovskými
domy schovanými za vysokými bránami a starými stromy.
Nebyl tu ani žádný zbloudilý lísteček, který by kazil tu
dokonalost.
Pane jo.
Přesto byla ve střehu, když zaparkovala sporťák na rohu a
vykročila k velkému stromu, pod kterým na ní podle Leveta
měla čekat Shay.
I přes obraz, jak si hororovou hrůzu představují filmaři,
tušila, že asi dost velký počet démonů dává přednost
luxusnímu prostředí před temnými, úzkými alejemi.
Nehodlala se však nechat zaskočit.
Došla ke stromu a objala se rukama v pase, protože se jí
zima dostávala až do morku kostí.
Sakryš.
Upsala by duši za horkou koupel.
„Darcy?“
Hlas přicházel přesně z druhé strany stromu a Darcy vešla
do stínů, aby našla Shay čekající na ni. „Jsem tady.“
„Díky bohu.“ Poloviční démonka se překvapivě natáhla a
sevřela Darcy v pevném obětí. „Strašně jsem se o tebe bála.“
Darcy se cítila podivně trapně při tom otevřeném
projevení citů, a tak pohlédla dolů na své pomačkané
oblečení s lehkým úšklebkem.
„Navzdory tomu, jak vypadám, mi je fajn.“
„O to se můžeme snadno postarat,“ ujistila ji Shay.
„Proč jsme tady?“
Shay pokynula hlavou k rozlehlému zámečku dole v ulici.
„Jdeme vlastně tam.“
„Wau.“ Darcy se nejistě zasmála. „Vypadá to jako palác.
Kdo tam žije?“
„Patří to…“ Shay se odmlčela a potom si těžce
povzdechla. „Dobře, sakra, mohla bych také být upřímná.
Patří to Dantemu a Abby.“
Darcy protočila oči v sloup. To jsou démoni rozlezlí úplně
všude po okolí Chicaga?
„Nech mě hádat, upíři?“
„Dante je,“ přiznala Shay. „Na rozdíl od něj je Abby
bohyně.“
Darcy vyprskla nad tím směšným prohlášením. Bohyně
žijící na předměstí? Fotbalová bohyně?
„Tak teď jsi mě právě pěkně odvázala.“
„Odvázala?“ Shay se s porozuměním zasmála. „Ne, to se
obávám, že ne, ale slibuji ti, že Abby se nebude chovat jako
všemocné božstvo. Po pravdě, předpokládám, že si ji
zamiluješ.“
„Teď vážně. Bohyně?“
„Přesněji v sobě nosí duši Fénixe, který je mnohými
uctíván. Je známá jako Kalich.“
„Může to být ještě divnější?“ zamumlala Darcy.
Shay se natáhla, aby se mohla dotknout prstem jejích rtů.
„Jedna věc, kterou jsem se naučila během posledních měsíců,
je nikdy, ale opravdu nikdy neříkat nic takového. Je to jako
mávání červenou vlajkou před tváří osudu.“
Darcy s tím nemohla nesouhlasit. „O tom jsem se už také
přesvědčila,“ řekla s povzdechem.
S povzbudivým úsměvem ji Shay vzala za ruku a zatáhla
ji hlouběji do stínů. „Tudy,“ zašeptala.
„Proč se plížíme kolem?“
„Jsou tu vždy nějací upíři, kteří hlídají sídlo. Prohlašují,
že chtějí pouze ochránit Danteho a jeho ženu, ale po pravdě
jde o to, že všichni démoni sledují Abby a duši, kterou nosí v
sobě.“
„Proč?“ zeptala se zmateně Darcy. „Oni ji uctívají?“
Shay si drobně odfrkla. „To těžko. Byla by schopná je
spálit na malé hromádky popela pouhou myšlenkou, Takže se
snaží úzkostlivě vědět, kde přesně může být v jakoukoliv
chvíli.“
Dobrá volba. Byl to sakra dobrý trik.
„A ona je vdaná za upíra? On je sebevrah?“
„Dante je spoustu věcí, včetně obvyklých upířích
zvláštností a nešvarů.“ Shay začala na prstech vypočítávat.
„Arogantní, panovačný, majetnický a mrzutý jako peklo, ale
ne sebevrah. Abby je obvykle schopná ovládat své síly,
ačkoliv už došlo k jedné nebo dvěma nehodám popálením.“
Darcy si nemohla pomoci, ale záviděla té bohyni. Dala by
opravdu hodně zato, aby dokázala sežehnout jednoho nebo
dva upíry.
To byla schopnost, kterou by potřebovala každá žena.
Darcy pohlédla přímo na zdánlivě tiché sídlo a marně
vyhlížela nějaké známky číhajících upírů.
„Jestliže je místo sledováno upíry, tak jak můžeš čekat, že
se kolem nich proplížíme? Bůh ví, že nás mohou cítil na míle
daleko.“
„Připravila jsem malé rozptýlení.“ Shay se usmála
samolibým očekáváním. „Jen počkej.“
Darcy už už chtěla poukázat na nehoráznou nesmyslnost
poflakování se kolem upírů přichystaných, aby je vypátrali,
když byla tichá noc prudce roztříštěna hlubokým třesknutím,
který zarachotil okny a Darcy kvůli němu spadla na svou
promrzlou zadnici.
„Auvajs,“ zamumlala a přinutila se opět vyškrábat na
nohy. „Co to bylo?“
„Levet.“
„On odpálil bombu?“
„Ne, tohle se mu obvykle stává, když se pokouší o
jakýkoliv druh magie a čarování.“
Darcy si nemohla pomoci, ale musela se zasmát. Nějak jí
nepřekvapilo, že drobný démon byl náchylný k magickým
nehodám.
„Něco k zapamatování.“
„Přesně.“ Shay proklouzla kolem jednoho z vysokých
dubů a potom se překvapivě sehnula dolů a nadzvedla
poklop, pod kterým Darcy mohla jen tušit jakýsi tunel.
„Pojďme.“
„Tudy?“
„Věř mi,“ řekla tiše Shay, když mizela v temnotě. „A
zkus si pospíšit. Zrovna dvakrát si nelibuji v temných místech
a radši bych to měla za sebou co nejrychleji, jak jen to bude
možné.“
Darcy jí následovala s rukama před sebou, jako by ji
inkoustová tma měla sežrat. Neměla problém s tunely, ale
nebyla úplně nadšená z běhání střemhlav hustou tmou
krkolomnou rychlostí. Se svým štěstím určitě narazí do zdi a
upadne do bezvědomí.
Procházely skoro nehlučně, Shay tišeji než Darcy, dokud
nevyšly z tunelu a nestanuly v rozlehlém sklepě.
Darcy vydechla úlevou, když ji objal hřejivý vzduch. V tu
chvíli jí bylo jedno, zda-li jsou ve sklepě samého pekla, ale
hlavně, že tu je teplo.
Ta myšlenka jí sotva prolétla hlavou, když se světla na
stropě rozsvítila a jim vyšla vstříc pohledná, tmavovlasá žena
s oslňujícím párem světle modrých očí.
„Abby.“ Shay se také pohnula vpřed a objala štíhlou ženu,
vzápětí pokynula rukou Darcyiným směrem. „Tohle je Darcy
Smithová.“
„Darcy.“ S okouzlujícím úsměvem žena vykročila a
podala Darcy ruku. „Jsi velmi vítaná v mém domově.“
Darcy pocítila, jak drobné zachvění projelo jejím tělem,
když se jí žena dotkla. Tušení síly bylo neomylné.
Bude si pamatovat, že tuhle ženu nesmí naštvat.
„Děkuji,“ zamumlala a odolala nutkání zachvět se, když
Abby pustla její ruku a otočila se čelem k Shay. „Dante
venku pátrá po Darcy, takže můžeme v klidu vyrazit nahoru,
kde budeme mít více pohodlí.“
Shay se drobně ušklíbla. „Ve skutečnosti potřebuji jít
zkontrolovat Leveta. Doufám, že se mu proboha zas
nepodařilo podpálit si křídla. Musela jsem poslouchat jeho
sténání a skučení celý týden, když se mu to naposled
přihodilo.“
Abby se zakuckala. „Přiveď ho zpátky sem. Objednám
jídlo z jeho oblíbené řecké restaurace. Jestli ho něco může
odradit od lamentací, tak je to jídlo o sedmi chodech.“
„Dobrý nápad,“ zamumlala Shay, když vykročila k
blízkým schodům. „Obstarej tedy jídlo.“
Poloviční démonka vyšla z místnosti a Darcy začala cítit
zvláštní nejistotu, že zůstala sama se skutečnou bohyní, a tak
si alespoň neobratně zkusila smést prach ze svých džínů.
„Předpokládám, že všechny upírské pevnosti mají takové
tunely?“ zeptala se.
Abby se zasmála. „Jsou trochu posedlí potřebou mít
temná místa, kde se mohou schovat. Předpokládám, že jim to
nemůžeme mít za zlé. Na slunečním světle jsou docela
hořlaví.“
Větší část Darcyiny nejistoty opadla, když viděla
hostitelčiny nenucené způsoby. Zdála se být… normální.
Ať už to sakra znamenalo cokoliv.
„Tudy.“ Abby ji vedla do schodů a společně vylezly v
horním podlaží. V prostorné hale, která byla větší než celý
její byt, se Darcy prudce zastavila. S nedůvěrou nechala svůj
pohled přejet přes křišťálový lustr, který vrhal světlo na
drahocenné obrazy a keramikou dlážděnou podlahu.
Abby postřehla, že její host se zastavil a v úžasu zírá
kolem sebe. Zpomalila a otočila se přes rameno. „Darcy? Je
něco špatně?“
Darcy pomalu zatřásla hlavou. „Nikdy předtím jsem
nebyla v domě bohyně. Je to neuvěřitelně nádherné.“
Abby si drobně odfrkla, když se vrátila a provlékla svou
paži pod Darcyinou. S drobným zataháním přiměla Darcy
pohnout se k dalšímu schodišti.
„Dobře, tahle bohyně by raději žila v útulném bytečku,
kde by se nemusel pořád utírat prach a byl by blízko
nákupního centra, aby mohla cítit vůni tašek z Prady.“
přiznala Abby s milým potutelným úsměvem, který zval celý
svět, aby se radoval z jejího štěstí. „Dante, na druhou stranu,
dává přednost marnotratnějšímu a okázalejšímu stylu.“
„Jaké to je?“ Ta slova vyletěla z Darcyiných úst dříve,
než je mohla zastavit. „Jaké je co?“
„Být vdaná za upíra?“
„Ach.“ Krásné rysy náhle změkly do zasněného výrazu
Byl to ten samý výraz, kterého si Darcy všimla u Shay, když
mluvila o Viperovi. „Řekla bych, že to není pro úplně každou
ženu,“ přiznala Abby. „Většina upírů má sklon k nadměrné
ješitnosti a velice si libují v udílení rozkazů. A samozřejmě
také mají málo zkušeností se sdílením svých emocí. Potřebují
hodně trénovat, aby se z nich stali vhodní partneři.“
Darcy se krátce zasmála po tomhle popisu. „To bys mohla
říct o všech mužích.“
„Ano, ale upíři mají tu vlastnost, že všechny tyto chyby
povyšují do epických rozměrů.“
Darcy se ušklíbla. „Vím přesně, co tím myslíš.“ Abby
poplácala Darcy po ruce. „Na druhou stranu |sou mimořádně
sexy a vlastní schopnost vyvolat v ženě pocit, že je
nejkrásnější a nejvíce žádoucí žena na světě. A co je ještě
lepší, jak se jednou připoutají k jedné ženě, tak jsou zcela
věrní a oddaní po zbytek věčnosti. Nikdy se nemusím bát, že
mne Dante opustí pro jinou.“ Darcy překvapeně zamrkala.
„Jsi si tím jistá?“ Abby se zastavila dříve, než zavřela dveře.
„Ano, ale ne protože, že bych byla tak domýšlivá, že bych se
považovala za neodolatelnou.“ Lehce se zasmála. „Ve
skutečnosti právě naopak. Ale jak je jednou upír s někým
svázán, je neschopen toužit po jiné ženě. Dante mne vždy
bude milovat tak moc, jak mne miloval tu noc, co jsme se
stali jedním.“
Darcy pocítila podivný záchvěv u srdce.
Záchvěv, který rozpoznala jako závist.
Jaké to asi je, mít takovou neochvějnou důvěru ve svého
druha? Vědět nad všechny pochyby, že bude vždycky stát po
tvém boku? Že se nikdy neztratí, nikdy nepoleví ve své
náklonnosti a nikdy se nerozhodne opustit tě pro jinou?
Pro Darcy, která nikdy v životě nepoznala takovou jistotu,
to znělo přesně jako popis ráje.
„Jsi velmi šťastná žena,“ řekla s melancholickým
úsměvem.
„Ano, já vím.“ Abby naklonila hlavu na stranu. „Ale zas
ne že bych chtěla, abys věřila, že tohle všechno je nějaká
pohádka. Může to být klidně chtíč na první pohled, ale ne
láska. Abych byla upřímná, na začátku jsem většinou chtěla
Danteho pořádně třísknout do nosu.“
Darcy se zasmála. „Tak tenhle pocit znám velmi dobře.“
„Styx?“ jemně hádala žena.
„Ano.“ Darcy si hluboce povzdechla. „Jsou tu chvíle, kdy
umí být ten nejněžnější a nejohleduplnější muž, jakého jsem
kdy poznala. A potom další věc, kterou vím, je, že kolem
sebe rozhazuje rozkazy a používá na mne svou upírskou moc.
Je velmi… složitý.“
„Typický upír, obávám se.“
Setkala se přímo se zvědavým modrým pohledem.
„Potřebuji vědět, že mu mohu důvěřovat.“
„Ano, to potřebuješ. Do té doby jsi víc než zvána, abys
zůstala u mne.“ Abby poplácala Darcy povzbudivě po ruce.
Natáhla se a otevřela dveře. „Tohle budou tvé pokoje. Za
dveřmi po tvé levé ruce je koupelna, a objednám, aby přinesli
ti vegetariánskou večeři. Takže si můžeš dopřát zaslouženou
lázeň a já ti přinesu nějaké čisté šaty.“
„Ach, ano,“ Darcy vzdechla. „To bude úplně skvělé.“
„A nedělej si starosti,“ řekla Abby s úsměvem. „Když jsi
zde, jsi úplně v bezpečí.“
Darcy úsměv opětovala. „Shay měla pravdu“
„Och?“
„Říkala, že se si tě hned oblíbím, a to se stalo,“
Abby ji rychle objala. „Ten pocit je zcela vzájemný, má
drahá. A teď si užij koupel.“