Sága Stmívání a jiné upírské knihy

Darcy se probudila s mravenčením v noze a bolestivě |
strnulým krkem. Samozřejmě sportovní auta byla skvělá a
vyhovující, když chtěl člověk jezdit kolem a vypadat skvěle,
ale byla pěkně k ničemu pro ubohou ženu, která se snažila
aspoň pár hodin vyspat.
Mnula si krk a zároveň se zkoušela probojovat z auta a
rozhlédnout se po malém parčíku, který si vybrala za svou
skrýš.
Byla to jedna z těch pečlivě opečovávaných zahrad, které
se daly nalézt jedině v těch nejelegantnějších čtvrtích. Místo,
kde se nemusela bát, že bude napadnuta během spánku.
Minimálně ne lidmi. A od té doby, co se jí podařilo ukrást
tenhle typ auta, který mohl patřit jedině někomu se značným
jměním, ani policie by se nemusela obtěžovat rušit ji.
Kručelo jí v břiše, když si povzdechla nad tím, že báječné
grahamové tyčinky zůstaly v tašce, kterou jí Gina přinesla.
Sakra práce.
Ta pitomá vlkodlačice zničila všechno.
Samozřejmě, žena pravděpodobně litovala svého útoku
mnohem více než Darcy. Minimálně v tuhle chvíli.
Darcyin žaludek se stáhl znovu při přetrvávající
vzpomínce na násilné střetnutí. Ježíši, ta žena byla jistě
šílená. Jak jen mohla být tak žárlivá, když Darcy se
Salvátorem sotva mluvila?
Možná že prostě všichni vlkodlaci byli jednoduše šílení.
Nebo možná, že ona sama byla tím šílencem, pomyslela si
Darcy s lehkým povzdechem.
Která žena aspoň s kapkou rozumu by se poflakovala po
tomhle parku, když by měla být v autě a ujíždět tak rychle,
jak jen by to bylo možné, co nejdále z Chicaga?
Balila si své věci a začínala znovu už tolikrát, že to ani
nedovedla spočítat. Konec konců nikdy neměla nic, nebo
někoho, kdo by ji držel na jednom místě.
Nové město, nová práce, nový začátek.
To je toho!
Ale i když jí pokušení našeptávalo řešení, věděla, že
zatím neexistuje možnost, že by skutečně prchla.
Ne, dokud se nedozví pravdu o té fotografii.
Darcy si přiložila ruku na kručící žaludek, ale pak
najednou strnula, když jí jakési podivné mravenčení zvedlo
vlasy na šíji.
Park se zdál tiše spící pod sněhovou přikrývkou, ale ona
instinktivně věděla, že zde už není sama.
Něco, nebo někdo, se plížil pod blízkými stromy s
takovou tichostí, která rozhodně nemohla být lidská.
Darcy se pomalu šinula zpátky k nedalekému autu, byla
plně připravena utéci, když ze stínů vystoupila Salvátorova
elegantní postava. Pamatovala si i neohrabaného obra přímo
za ním, z noci, kdy se k ní poprvé přiblížil. Mistr Svalouš byl
beztak oblečen v tom samém černém tričku a džínech, jako
kdyby bylo pětadvacet stupňů místo nuly.
Salvátor byl samozřejmě oděn v dalším nevyčíslitelně
drahém obleku. Tento byl v kouřovém odstínu šedé s
pruhovanou košilí a dokonalou kravatou.
Uvažovala, jestli je odebírá ve velkém.
„Kruci,“ vydechla a couvala k autu, když tu náhle
uklouzla.
Viděl, že se sápe po klice, Salvátor udělal několik
rychlých kroků vpřed a zvedl prosebně ruku.
„Prosím, Darcy, neutíkej,“ přikázal, jeho přízvuk byl více
patrný v jeho naléhavosti. „Přísahám, že tu nejsem proto,
abych ti ublížil.“
Ušklíbla se, když si připomněla své poslední setkání s
vlkodlakem.
„A ty si myslíš, že ti budu věřit, protože…?“
Pokrčil rameny. „Protože kdybych ti chtěl ublížit, tak
neexistuje nic, co bys mohla udělat, abys mi v tom
zabránila.“
Fajn, to znělo jako docela pádný důvod.
Nebo jako vlčí důvod.
„A to by mě mělo uklidňovat?“
Pomalu se usmál. „Ty vlastně nepotřebuješ žádné moje
uklidňování. Dokázala jsi, že jsi více než schopná se o sebe
postarat sama, když je to nezbytné.“
Otřásla se, protože se jí vůbec nelíbila pýcha, která zněla
v jeho hlase. Dobrotivý bože, poslední věc, kterou kdy chtěla,
bylo být obdivována za to, že ublížila někomu jinému.
„Byl jsi ve skladišti?“
„Ano.“
„Je ta žena… je v pořádku?“
„Vzpamatuje se ze svých zranění.“ Temné, divoce
pohledné rysy se jemně posunuly. Jako kdyby jeho emoce
proudily spíš pod jeho kůží než na ní. „Ale jestli bude v
pořádku, stále visí ve vzduchu. Ještě se musím rozhodnout,
jak jí potrestám.“
Darcy se neobtěžovala skrýt své zamračení. „Potrestat jí?“
Zlaté oči se zableskly v jasném slunečním světle.
Uvědomila si, že jsou stejně znervózňující v poledne jako o
půlnoci.
Hele, nebyla úplně hloupá.
„Není jiná možnost,“ oznámil jí tónem, který nepřipouštěl
kompromisy. „Nejen, že překročila mé jasné zákazy, ale
odvážila se zaútočit na tebe. A to já nebudu tolerovat.“
„Kdyby ses mě zeptal, myslím, že už byla potrestaná
dost,“ zamumlala Darcy. Neměla nijak v lásce ženu, která jí
šla po krku, ale odmítala být využita jako záminka
způsobovat vlkodlačici další bolest.
Salvátor si lehce povzdechl, když si upravoval manžety
na své nažehlené košili.
„Musíš opravdu překonat svou jemnou povahu, cara. V
našem světě tě to zabije.“
Vytrčila bradu. Nepotřebuje být poučována, jako kdyby
byla dítě. Nebude se omlouvat za to, že nemá krvežíznivou
povahu.
„Myslíš ve tvém světě.“
„Ne, v našem.“ Vlkodlak nechal na chvíli vyznít
dramatickou pauzu, jeho pohled opatrně sledoval každičký
její výraz. „Jsi opravdu jedna z nás, Darcy.“
Její srdce ostře poskočilo. „Myslíš démon?“
Jeho rty se rozevřely, jako kdyby měl odpovědět na její
nejpalčivější otázky, ale potom netrpělivě zavrtěl hlavou a
úmyslně přejel pohledem po otevřeném parku.
„Tohle není místo na mluvení. Pojď se mnou a prozradím
ti všechno.“
„Můžeme stejně dobře mluvit tady.“
„Jsi úžasně tvrdohlavá kvůli takové maličkosti,“
zamumlal dříve, než jeho rty zkroutil zkroušený úsměv. „To
by mohlo náš společný život učinit velice zajímavým.“
Společný život? Jakože žili spolu šťastně až do smrti?
Kruci.
Opřela se o auto a pohlédla na něj s novou ostražitostí.
„Počkej, šéfe. Trošku předbíháš, ne?“ zamumlala.
„Šéfe?“ Vypadal pozoruhodně uražený. „Já jsem král, ne
šéf. Zjistíš, že vlkodlaci jsou mnohem sofistikovanější než
upíři, navzdory naší pověsti divochů.“
Zaskočena jeho zřetelnou rozmrzelostí, Darcy pozvedla
obočí. „Nikdy bych si tě nespletla s divochem. Ne v obleku
za tisíce dolarů.“
„Děkuji…“ Pohlédl na ni na delší chvíli. „Aspoň
myslím.“
„Ale to nicméně neznamená, že hodlám strávit celý svůj
život s tebou.“
„Ale strávíš, víš,“ ujistil ji klesajícím hlasem, smyslné
zamručení překrývalo jeho slova. „Je to náš osud.“
Darcy se otřásla. Nemohla popřít, že z toho muže
vyzařovala čirá zvířecí přitažlivost. I na tu vzdálenost dokázal
slabě rozechvět její kolena. Ale Darcy neměla zájem o
syrovou, spalující vášeň, kterou nabízel.
Dávala přednost bolestivé něze svého upíra.
Myšlenka na Styxe vyslala nečekanou bolest do jejího
srdce.
Přestože na něj byla naštvaná, a to ze sakra dobrého
důvodu, nemohla popřít, že jí chybí.
Když stál po jejím boku, necítila žádný strach, žádnou
nejistotu.
Věděla, že kráčí cestou, která nemá žádný rozumný nebo
smysluplná základ.
„Já zrovna moc nevěřím na osud. Dávám přednost
myšlence, že mám nad svým životem nějakou kontrolu,“
řekla a rukama se objala v pase, aby zahnala mrazivý chlad,
který zasahoval až do morku kostí. „Což je docela směšné,
když uvážíme situaci, ve které se právě nacházím, že jo?“
Čistokrevný se náhle posunul v rozpacích, pohlížel na ni
se zvláštními obavami.
„Darcy, cara, nebudeš plakat, že ne?“
Popotáhla, překvapena, že má skutečně slzy na krajíčku.
Při tomto uvědomění jí ztuhla záda, jako při ničem jiném.
Doprčic. Nebude přece prolévat slzy kvůli arogantnímu
upírovi.
Ani ne kvůli upírovi, který si dokázal získat její srdce.
„To nic není.“ Znechuceně potřásla hlavou. „Jsem jen
unavená a vyděšená a hladová.“
Salvátor, který stále vypadal směšně vyděšeně při
představě, že by se musel vypořádat s uplakanou ženou, si
odkašlal.
„Obávám se, že mohu udělat jen něco málo s únavou a
strachem, ale docela rád ti obstarám něco k jídlu, jestli si to
budeš přát.“ Rázně pokynul svému společníkovi.
„Hessi.“
Obr, který připomínal komiksového Incredible Hulka, k
němu přistoupil a hluboce se uklonil. Černé triko
protestovalo, ale nakonec neprasklo, jak Darcy zpola
očekávala.
„Ano, můj pane?“ Jeho hlas byl drsný, jako kdyby víc
času strávil vrčením než mluvením.
„Dojdi do nejbližší restaurace a přines slečně Smithové
nějaký oběd.“ Zlatý pohled pohladil Darcy. „Máš nějaké
zvláštní přání?“
Byla příliš hladová, aby odmítla jeho nabídku. Kromě
toho, nemohla popřít úlevu nad vyhlídkou, že by se mohla na
chvíli zbavit Hesse. Měl tak divoký pohled, že z něj byla
výrazně nervózní.
Připadala si jako vepřová kotleta, těsně se houpající nad
tlamou vzteklého psa.
„Žádné maso,“ řekla s větším důrazem, než bylo právě
potřebné.
Ústa obou mužů se otevřela úžasem. „Žádné maso?“
zeptal se Salvátor. „To myslíš vážně?“
„Proč bych to neměla myslet vážně? Jsem vegetariánka.“
„Nemožné,“ vydechl šokovaně Salvátor.
„Co je na tom špatného?“ zeptala se. „Je spoustu lidí,
kteří nejedí maso. Abys věděl, je mnohem zdravější jíst
zeleninu a ovoce.“
„Ale ne když –“ Čistokrevný náhle uťal svá slova, jeho
rysy se vyhladily do nečitelného výrazu.
„Když co?“
Přešel její otázku a otočil se ke svému poskokovi. „Hessi,
přines slečně Smithové něco, co nebude obsahovat maso.“
Výhružné zavrčení se vydralo z hrdla toho ohromného
muže. „Můj pane, nemyslím si, že bych vás zde měl nechávat
samotného. Může to být past.“
Salvátor přimhouřil pohled. „Velmi chytrá past, uvážímeli,
že je jasný den a ani ten nejodhodlanější upír by se
neodvážil vyplížit se své skrýše.“
„Upíři nejsou tím jediným nebezpečím.“
„To je sice pravda, ale já nejsem bezbranný.“
„Stejně s myslím, že bych měl zůstat.“ Hess otočil svou
hlavu, aby mohl vycenit své zuby na Darcy. „Nevěřím téhle
ženě. Je cítit zákeřností.“
„Hej…“ Darcy začala protestovat, jen aby se zadusila
vzdechem, když Salvátor líně udeřil druhého muže do brady.
Muž překvapně vykřikl, klesl na kolena a přitiskl si ruku
na krvácející ústa.
„Tato žena je předurčená, aby se stala tvou královnou,
Hessi,“ řekl Salvátor temně. „A co je ještě důležitější,
upozorňoval jsem tě více než jednou, že když chci slyšet tvůj
názor, zeptám se na něj. Do té doby budeš dělat, co ti
přikážu, bez jakýchkoliv námitek. Rozuměl jsi?“
„Ano, můj pane.“ Hess se vyškrábal na nohy, uklonil se a
obezřetně vycouval pryč.
Darcy počkala, dokud Hess nezmizel mezi stromy. Aura
násilí, která z něj vyzařovala, zmizela s ním. Potom si
zhluboka povzdechla.
„Kruci.“
Salvátor se plynule pohnul kupředu a zastavil se, až když
se Darcy napjala jeho blízkostí.
„Omlouvám se, jestli tě vyděsil, cara,“ konejšil ji.
„Nečistí vlkodlaci jsou vzpurní od přírody, a Hess ještě více
než většina. Dělá to z něj méně než spolehlivého služebníka.“
Zvlhčila se své náhle vyschlé rty. „On nebyl jediný, kdo
mne vyděsil,“ řekla pomalu. „Mlátíš vždycky své služebníky
takovým způsobem?“
Pokrčil rameny. „My jsme vlkodlaci, Darcy, ne lidé. A
stejně jako většina démonů, jsme násilné bestie.
Respektujeme sílu. Nejsem králem jen proto, že jsem
čistokrevný. Je to právě moje síla, co ze mě dělá vůdce.“
Zamrazilo ji u srdce. „Nemůžu uvěřit, že všichni démoni
jsou násilní.“
„Možná, že někteří jsou trochu jemnější povahy, ale
ujišťuji tě, že většina démonů spoléhá na čirou brutální sílu.
Je to způsob našeho světa.“
Její pohled klesl, když se její žaludek sevřel nejistotou.
Nemohla uvěřit, že by byla nějak předurčena stát se krutým a
násilným zvířetem.
Určitě to neměla v povaze a nezáleželo na tom, jak špatná
byla její krev.
Ne, jistěže nezáleželo. Nedovolila by, aby ano.
Darcy pozvedla hlavu a střetla se se zlatavým pohledem.
„Tak potom se mi tvůj svět nelíbí ani trochu.“
Salvátor se zamračil nad jejími ostrými slovy. „Ty si
myslíš, že upíři jsou jiní?“
„Možná že nejsou.“ Pohlédla na něj přímo. „Ale nikdy
jsem se nebála, že by mě Styx udeřil.“
„Ach.“ Prohlížel si ji zblízka. „A ty si myslíš, že já bych
to udělal?“
„Řekla mi to.“
„Způsobil bych ti bolest jedině, kdyby to bylo tvoje přání.
Ty jsi moje choť, moje královna. Jsme si rovni.“
Darcy se zamračila. Salvátor už předtím něco zmiňoval a
naznačoval, že o ni má důvěrný zájem, ale nic takového.
Mohla si jedině představit, že si s ní nějak zahrává a
žertuje.
„Jasně, pravda. Já a královna, velice zábavné,“ odsekla.
Zamračil se a naklonil hlavu na stranu při hlubokém
nádechu. Určitě rozpoznal, co si myslela, co cítila a co měla k
večeři před dvěmi týdny.
Zatracené démonské nosy.
Nakonec pomalu zatřásl hlavou. „To nemělo být vtipné.“
„To je dobře, protože nebylo,“ odsekla. „Jak bych sakra
mohla být královna vlkodlaků, když očividně žádný vlkodlak
nejsem?“
Zlaté oč se zableskly něčím, co možná byla lítost. „Tohle
není ta příležitost, kdy jsem si přál ti říci pravdu, cara. Děláš
to mnohem těžší, než by mělo být.“
Ach ne, ne, ne, ne, ne.
Chlad se vrátil k Darcyinu srdci. Bezmyšlenkovitě
ustoupila za auto, aby získala potřebnou vzdálenost mezi
sebou a tyčícím se vlkodlakem.
Nevěděla, co se chystá říct, ale měla podezření, že to
vůbec nechce slyšet.
„Tak potom bychom možná měli změnit téma,“ řekla
prudce. „Řekni mi o té fotce. Kdo je ta žena?“
Salvátor byl dost chytrý na to, aby ji nenásledoval. Místo
toho se elegantně naklonil přes sportovní auto.
„Někdo, kdo si velice přeje se s tebou setkat.“
„Tak proč zde není s tebou?“
„Měla by přijet do Chicaga teprve zítra nebo nejpozději
pozítří.“
Darcy zamrkala překvapením. Ona nebyla v Chicagu?
Nebyla zamčená v nějaké kobce, a snad ji ani nikdo právě
nemučil?
„Ona tedy ne… není nikde u tebe?“
„Ne v tuto chvíli.“ Salvátor zvedl ramena. „Byla
zaneprázdněna vlastními povinnostmi během uplynulých
týdnů, ale ve chvíli, kdy jsem jí zavolal a řekl jí, že jsi mě
kontaktovala, zahodila všechno a spěchá, aby ti mohla být co
nejdříve nablízku.“
Darcy se snažila uspořádat své myšlenky. Pekelně těžký
úkol.
„Takže jí nehrozí žádné nebezpečí?“
„Samozřejmě, že ne.“ Jeho oči se přimhouřily nad jejím
zmateným výrazem. „Něco se děje?“
Dobře, nic víc než skutečnost, že naprosto zpanikařila při
pomyšlení, že by mohla nalézt svou matku v nebezpečí či ji
znovu ztratit. Stejná panika ji přece, byť poněkud oklikou,
vedla k tomu, že uprchla od Styxe, vystavila se žárlivé
vlkodlačici, která ji chtěla zabít, spáchala velkou
automobilovou krádež a teď stála v mrazivém parku a v
žaludku jí kručelo hlady.
Co by se sakra mělo dít?
Odkašlala si. „Jak to že ji znáš?“
„Byli jsme si blízcí po tolik let, že si to ani nedovedeš
představit.“
„Ou…“ Zvažovala jeho slova, než jí došlo, co tím musel
myslet. Bylo to něco, co by ji v životě nenapadlo. „Ou.“
Jeho rty se zvedly ve smyslném úsměvu. „Z tohoto
rozkošného červenání mohu jedině předpokládat, že jsi
dospěla k závěru, že jsme milenci.“
„A jste?“ zeptala se bez obalu.
„Ne.“ Lehce si pohladil svou světle modrou kravatu.
„Sophia je jistě krásná a vzrušující dost na to, aby svedla
každého muže, ale už má několik milenců. A já dávám
přednost tomu, být něčím víc než jedním z mnoha.“
Milenci? Jakože množné číslo? Jakože celý harém?
Ježíši. Bylo to všechno divnější a divnější.
Což o všem vypovídalo.
Darcy si přitlačila prsty na své pulzující spánky.
Potřebovala by víc než šest hodin spánku ve stísněném autě,
aby se s tím vším dokázala vypořádat.
„Krucinál, začíná mě z toho bolet hlava.“ Pohlédla na
Salvátora, rozhodnuta, že už má dost tajemných hádanek a
jemných náznaků. Byl čas popadnout býka za rohy. Nebo
vlka za ocas. Cokoliv. Zhluboka se nadechla. „Kdo je ta
žena?“
„Myslím, že by to mělo být zřejmé.“
„Potvrď mi to.“
Nastala napjatá odmlka, předtím než se odlepil od auta a
postavil se těsně před ní.
„Ta žena je tvá matka, Darcy,“ řekl.
Přestože očekávala jeho slova, její kolena zeslábla a srdce
jí poskočilo až do krku.
„Jsi si jistý?“ zašeptala.
Natáhl se a lehce se dotkl její bledé tváře. „Vzhledem k
tomu, že jsem byl přítomen, když ses narodila, tak jsem si víc
než jistý.“ Jeho prsty přejely z její tváře ke koutku jejích rtů.
„Byla jsi úžasně krásné dítě, stejně jako tvé sestry.“
„Sestry?“ Náhle ho chytila za zápěstí a prudce jej sevřela.
Mohla udělat buď tohle, nebo padnout na kolena. „Já mám
sestry?“
„Tvá matka dala život čtyřčatům,“ řekl plynule. „Což není
nijak neobvyklé pro čistokrevné.“
S pláčem začala Darcy ustupovat pryč, její ruka se zvedla
v prosebném pohybu.
„Počkej. Prosím… počkej.“
Zamrkal nad její prudkou reakcí, jako kdyby před ní
najednou položil jadernou bombu.
„Co je, Darcy? Je ti špatně?“
Objala se kolem pasu, ale nepřestávala couvat. „Je toho
na mě moc. Potřebuji chvilku.“
Stáhl rty, když snadno cítil, jak stěží ovládá svou paniku.
„Varoval jsem tě, že tohle nebylo vhodné místo pro tenhle
rozhovor.“
„Ujišťuji tě, že místo nemá co dělat s mojí reakcí.“
Krátce, téměř hystericky se zasmála. „Proboha, žila jsem
úplně sama po třicet let a teď najednou zjistím, že mám nejen
matku, ale ještě tři sestry?“ Polkla zvláštní knedlík v krku. „A
k tomu všemu už jsi více než naznačil, že moje matka je
vlkodlak. Což by mělo znamenat…“
„Že jsi také vlkodlak,“ doplnil měkce. „Si.“
„Ne,“ instinktivně to popřela. Styx tvrdil, že se ji Salvátor
pokusí obelstít a oklamat. Starověký upír měl očividně
pravdu. Bylo snazší věřit tomu, než že by měl Salvátor
pravdu. „To není možné.“
Ve vzduchu to zapraskalo, jak se Salvátor pokoušel
ovládnout svou trpělivost. Darcy cítila, že to bylo něco, co
nedělal zrovna často. Nebo rád.
„Co musím udělat, abych dokázal svá slova?“ zeptal se.
„Nic.“ Řekla ostře. Nic překvapujícího. Bojovala se
svými vlastními zmatenými pocity. „Myslím, že bych si
všimla, kdybych se jednou za měsíc proměňovala ve zvíře.
To není věc, kterou by mohla dívka ignorovat.“
„Je tu důvod, proč ses neproměňovala.“
„A to jako?“
Jeho rty se stáhly netrpělivostí. „To není něco, o čem
bych se chtěl bavit, dokud nebudeme mít zajištěno
soukromí.“
„Můžeš mi tady říct, že jsem vlkodlak, ale už ne, proč
nevykazuji žádné příznaky toho, že bych byla vlkodlak?“
zeptala se nevěřícně.
„Vůbec se m tady nechce mluvit o ničem.“
Pohlédla na jeho hezkou tvář. „Tohle tajnůstkaření mi už
začíná jít pěkně na nervy.“
Odmlčel se na dlouhou chvíli, nebylo pochyb o tom, že si
připomínal, že zašel příliš daleko a bude mít teď velké potíže
se z toho nějak dostat.
„Myslel jsem, že budeš potěšená, když zjistíš, že máš
rodinu.“
Neklidně pokrčila rameny.
„A to jsem, samozřejmě.“
„Ale?“ zjišťoval.
„Ale všechno.“
Ani nevěděla, kde má začít.
„Kde byla celou dobu?“ zeptala se nakonec. „Proč jsem
byla odložená, když jsem byla ještě miminko?“
„Darcy, ty jsi nebyla nikdy odložená.“ Zlaté oči náhle
vzplály nebezpečným světlem. „Ty a tvoje sestry jste
neuvěřitelně důležité pro náš lid. Není nikdo, kdo by
nezemřel, aby vám zajistil bezpečí.“
„Děláš si ze mě srandu?“ zeptala se nevěřícně. „Byla jsem
ponechaná osudu, abych hnila v pěstounských rodinách jedné
za druhou, dokud jsem konečně neutekla a živořila na ulici. A
to ani nemusím zmiňovat, že jedna z tvých služebnic
vypadala, že poněkud zapomněla na to, jak strašně důležitá
jsem, takže se mě pokusila zabít teprve před pár hodinami.“
Salvátor se zamračil. „Jade je pouhý nečistá a není v
postavení, že by znala naše tajemství. Cítila akorát to, že jsi
pro mne ohromně důležitá a cenná, ale nechápala přesně, jak
důležitá.“
Skvěle. Protože byl natolik arogantní, aby se svěřoval
nečistým, ona málem přišla o život.
„A důvod proč jsem byla odložená?“
„Jak už jsem řekl, ty jsi nikdy nebyla odložená, Darcy.“
Dal si ruce v bok. „Ty a tvoje sestry jste se nám ztratily.“
„Ztratily jsme se vám? Zní to, jako kdybychom byly
náhradní díly, které se dají odhodit do příkopu.“
Znervózňující bodání se přehnalo přes její kůži.
„Tak mě potom nechej mluvit přesněji. Byly jste nám
ukradeny.“
Trvalo chvíli, než vstřebala jeho slova. „Ukradeny?“
„Zdravé malé děti jsou vždycky ceněné, Darcy,“
poukázal. „Jsou lidé, kteří by zaplatili za dítě jakoukoliv
cenu, a samozřejmě tito lidé, stejně jako démoni, by byli
ochotni získat takové děti tím, že si je ukradnou.“
Dobře, to bylo něco, co nečekala.
Je to tu znova. Zjišťování věcí, které nečekala, se zdálo
být velkým tématem jejího života během posledních dní.
„Byly jsme ukradeny a prodány na černém trhu?“
„Si. Během doby než se nám podařilo zloděje vystopovat,
už jste byly odeslány lodí z Itálie do Ameriky.“ V jeho hlase
zazněla taková zuřivost, že měla podezření, že se musela
utvářet během spousty let. „Je nemožné sledovat stopu přes
oceán, dokonce i pro čistokrevné. Takže nám trvalo roky, než
jsme se dopátrali, co se stalo s tebou a tvými sestrami.“
„Takže jste je ještě nenašli?“
„Podařilo se nám vypátrat dvě z tvých sester, ačkoliv jsem
je ještě neoslovil.“ Ironický úsměv se dotkl jeho rtů. „Jak jsi
předvedla, není vždy snadný úkol dokázat, že jim nehodláme
ublížit.“
„Můžeš mě z toho stěží vinit. Já –“
Zarazila se náhle uprostřed věty, když se Salvátor rychle
pohnul směrem k ní s výstražně pozvednutou rukou.
„Hess se vrací,“ řekl tak tiše, že ho málem neslyšela.
„Musíš jít se mnou. Slibuji, že ti odpovím na všechny
otázky.“
Darcy udělala úmyslný krok zpět. „To si nemyslím.“ Jeho
obočí se svraštilo. „Darcy, jsem jediný, kdo zná pravdu.“
„Možná, ale myslím, že jsem právě slyšela dost pravdy,“
přiznala. „Vlastně začínám věřit, že nevědomost může být
skutečně blažená.“
„Nemůžeš před tím utéct. A ještě jistěji nemůžeš utéct
přede mnou.“ Výstraha v jeho hlase se nedala přeslechnout.
„Jsi příliš důležitá.“
Napřímila bradu navzdory jeho jednoznačné výhružce.
Nenechá se zastrašit nebo šikanovat. Ne, když si zoufale
potřebuje nějak srovnat vše, co se dozvěděla během tak
krátké doby.
„Už jsem přišla na to, že tady není místo, kam bych
mohla utéct,“ odsekla. „Minimálně ne nikam, kde by mě
nějaký démon nebo něco takového ihned nevystopoval, ale
pro teď chci jenom nějaký čas na přemýšlení.“
Vratkou chůzí došla k autu, které ukradla, napůl
očekávaje, že se Salvátor natáhne a zastaví ji, když míjela
jeho štíhlé tělo.
Naštěstí ho schopnost vycítit každou její náladu varovala
před příliš povýšenou a unáhlenou snahou ji děsit nebo
zastrašovat. Zastavil se.
Chytrý vlk.
Byla už tak na pokraji zhroucení, že by začala utíkat co
nejdále a co nejrychleji, jen kdyby se ni špatně podíval.
Vklouzla do auta, nastartovala motor a byla připravená
sešlápnout plyn.
Bez varování se otevřely dveře a Salvátor jí položil na
klín velký balíček.
„Nezapomeň si svůj oběd,“ řekl dříve, než mohla
protestovat. „A uvědom si, cara, že i když jsem teď trpělivý,
tak přijde čas, kdy budeme muset naplnit náš osud.“
„A ty si musíš pamatovat, Salvátore, že můj osud je
přesně takový. Můj. A naplní se tak, jak budu chtít já, aby se
naplnil.“
Vzkaz vyřízen. Zabouchla dveře a s kňučením pneumatik
vycouvala zpátky z parku.
Dobře, ve skutečnosti to nebyly její pneumatiky,
uvědomila si s krátkým, hysterickým uchechtnutím.
Koneckonců sama tohle auto ukradla.
Mohla jedině doufat, že jí nejsou na stopě policisté.
Její stopa už byla celkem přeplněná.
Díky, nemám zájem.