Sága Stmívání a jiné upírské knihy

Byla skoro půlnoc, když se Darcy probudila s pocitem
zvláštní dezorientace.
Ne, bylo to víc než dezorientace, uvědomila si, když se
vysprchovala a oblékla si džíny a svetr.
Cítila jakousi rozmazanou a nejasnou tupost uvnitř hlavy,
jako kdyby ji jí někdo naplnil bavlnou.
Zvláštní na tom bylo, že nemohla mít kocovinu. Nepila
alkohol, což bylo poněkud nečekané, když byla barmanka. A
necítila se, jako kdyby udělala nějakou ošklivou fatální
chybu.
Mohlo to být tím, že poskytla svou krev Styxovi, a tohle
byla cena za to?
Sužovaná lehkou bolestí hlavy a nejasnými pocity, což
nebylo až tak strašné, Darcy vyrazila dolů.
Nepochybně dobré jídlo a čerstvý vzduch bylo všechno,
co potřebovala.
A možná tak ještě jeden nebo dva upíří polibky.
Jenom myšlenka stačila, aby jí rozpálila krev a přinesla
lehký úsměv na její rty, když se známá, tichá postava
vynořila ze stínů u paty schodiště.
„Dobrý večer, DeAngelo.“
Upír se jí lehce uklonil, což dovedlo Darcy vždycky
zaskočit. Přestože se upíři zdáli schopní přizpůsobit
nesmírným změnám, které museli prodělat během staletí,
stále si zachovávali způsoby starého světa, které se zřídka
vyskytovaly v těchto dnech a dobách.
„Lady Darcy.“
Lady. Rychle si rukou projela své krátké, špičaté vlasy.
To zrovna moc nesedělo…
„Viděl jsi Leveta nebo Styxe?“
Upír se na ni díval z hlubin své kápě. „Myslím, že
odcestovali k Viperovi.“
Bodnutí zklamání projelo jejím tělem dříve, než ho mohla
nemilosrdně udupat.
Ježíši.
Právě spadla z výšin pohádkové říše. „Oukej.“ Věnovala
mu další slabý úsměv. „Je už večeře hotová?“
„Je připravená a čeká na vás v kuchyni.“
„Výborně.“
Následovala další elegantní úklona. „Kdyby bylo ještě
cokoliv dalšího, co byste potřebovala, stačí mi jenom říct.
Jsem vám k službám.“
Darcy prošla kolem upíra a vydala se do kuchyně.
Havrani ji neděsili, ale v jejich společnosti se cítila
nepatřičně až potrhle. Nebyla zvyklá mít kolem sebe tolik
lidí, ať už démonů, nebo smrtelníků. Chvílemi se zde cítila,
až jako kdyby byla jakýmsi pokusným králíkem, který je
bedlivě pozorován skupinou vědců.
I když je ne vždy mohla vidět, cítila jejich pohledy, které
ji sledovaly, ať se hnula, kam se hnula.
Ovšem mělo to i své výhody, uvědomila si, když
vstoupila do kuchyně a objevila zapečenou zeleninu čekající
na ni v troubě a na stole připravenou velkou mísu čerstvého
ovoce.
Poté, co si naplnila talíř, sedla si ke stolu a těšila se, jak si
vychutná tuto výbornou večeři.
Seděla pohodlně na židli, ale tu jí náhle projela vlna
závratě, že málem spadla na podlahu.
Co to sakra je?
Chytila se rukama za spánky. Společně se závratí se ještě
přidal podivný pocit déjà-vu, který se usadil v jejím mozku.
Nedávalo to žádný smysl. Bylo to, jako kdyby se nějaká
vzpomínka snažila dostat na povrch, ale vzpomínka někoho
jiného, ne její vlastní.
Darcy se snažila nepanikařit přes tyto nepříjemné pocity,
zhluboka se nadechla a bojovala, aby dala těm obrazům
nějaký smysl.
Bylo tu něco… Levet, ano. Chrlič stál v kuchyni a držel v
rukou obálku. A ona se pro ni natahovala…
Co bylo v té obálce?
Fotky.
Fotky jí samé. A ještě někoho jiného.
Hlava jí bolela k prasknutí. Pak se náhle vzpomínka
vrátila. Švihem byla na nohou.
„Ten zkurvysyn,“ procedila šokovaně a chvěla se vztekem
a zlostí.
Styx věděl, že je něco špatně, už ve chvíli, kdy se blížil ke
skrytému sídlu.
Jen co projel vysokou železnou branou, cítil chvějící se
napětí svých Havranů.
Poté, co s ječením zastavil Jaga před dveřmi zámku,
vyskočil z auta a vpadl do domu.
První věc, které ho udeřila do nosu, byl nezaměnitelný
pach kouře.
U všech strašlivých pekel!
Byl tu oheň. A to velice nedávno. Možná, že by to
nemusela být šokující vůně ve většině chicagských domovů
během zimy. Lidé celkem často pálili polena, aby se ochránili
před severským mrazem. Ale upír by zřídka dovolil otevřené
plameny kdekoliv poblíž. Obzvlášť ne uvnitř svého domova.
Aniž by nějak zmenšil své podezření, Styx prošel
potemnělou halou a vstoupil do obýváku, kde objevil
DeAngela a dva další Havrany, jak spolu tiše hovoří.
Když vstoupil, otočili se a pohlédli na něj se ztrápenými
výrazy. Jeho srdce poskočilo náhlou nejistotou.
Když už upír vypadá ztrápeně, tak to znamená, že se
muselo stát něco strašného, příšerně špatného.
„Co se stalo?“
„Pane.“ DeAngelo se zhluboka uklonil. „Obávám se, že
jsme vás zklamali.“
Nejistota se přelila do nesnesitelně vyjícího strachu.
„Darcy? Je nějak zraněná?“
„Ne, můj pane, ale ona… upláchla,“ přiznal upír s
očividným znechucením nad sebou samým.
Na krátký moment Styx necítil nic než obrovskou úlevu.
Darcy nebyla zraněná.
Vydržel by všechno, jen ne tohle.
Styx si nevšímal Havranů, kteří si ho prohlíželi se
stoickou omluvou. Stálo ho nesmírné množství úsilí probudit
svou normálně chladnou a logickou mysl.
Nakonec se mu podařilo potlačit a uspořádat všechny
nesouvislé myšlenky.
První bylo nepříjemné uvědomění, že zde musel být
nějaký naléhavý důvod, proč Darcy musela utéct.
Nevěřil ani na chvíli, že by se jednoduše probudila a
rozhodla se prchnout z jeho „zlých“ spárů. Konec konců, už s
ním byla několik dní a nikdy neprojevila snahu upláchnout.
Jeho snaha vymazat jí vzpomínky byla jasně neúspěšná.
Tahle myšlenka mu zkroutila žaludek hrůzou.
Proklatě, měl přece uvážit, že nebyla úplně zcela
člověkem. Konec konců existovalo velké množství démonů
schopných odolat upírskému očarování.
Jestli si tedy byla schopná vzpomenout, tak potom pouze
neutekla, ale mnohem spíš se už právě pokoušela vyhledat
Salvátora.
U všech zpropadených hromů!
„Jak?“ zeptal se náhle, jeho ostrý tón dokonce přiměl
vyčkávající upíry couvnout.
„Rozdělala oheň v kuchyni, a když jsme byli
zaneprázdněni, použila tunely, aby utekla z domu,“ přiznal
DeAngelo.
Tak to by vysvětlovalo ten kouř.
„To bylo od ní chytré,“ neochotně připustil. „Dokázala
pochopit jediný jistý způsob, jak rozptýlit dům plný upírů.“
DeAngelo zableskl svými špičáky v rozmrzelosti.
„Nebylo by to tak chytré, kdybychom ze sebe neudělali
hlupáky a nenechali se zmást. Nemám pro to žádnou
omluvu.“
Styx se zachvěl nad jeho temnými slovy. Jeho jediná
myšlenka byla najít Darcy a přivést ji zpět, kam patřila. „Jak
je to dlouho, co je pryč?“
„Méně než dvě hodiny.“
„Dvě hodiny?“
„Oheň vypukl krátce po půlnoci, ale my jsme postřehli, že
tu lady Darcy není, teprve před chvílí.“
Ledový strach se zabodl do jeho srdce. Dvě hodiny? To
bylo příliš dlouho. „Proklatě. Teď už může být všude.“
„Vydáte se po ní pátrat?“
Styx si stručně uvědomil, že jeho druhý nejvyšší velitel
ztratil všechen rozum. Ani všichni démoni ze všech pekel by
ho nemohli zastavit při stopování Darcy Smithové.
Samozřejmě, budeš si muset dávat pozor, šepotal varovný
hlas vzadu uvnitř jeho mysli.
Nepochyboval ani na minutu, že celé sídlo je neustále
střeženo vlkodlaky. Ale jestli se Darcy podařilo uprchnout,
aniž by ji viděli, rozhodně nechtěl, aby se dozvěděli pravdu.
S jistou dávkou štěstí se mu mohlo podařit vypátrat tuhle
potíže způsobující ženu a přivést ji zpět před tím, než zjistí,
co to obnáší hovořit se Salvátorem.
Štěstí.
Zadupal touhu zavýt frustrací.
Byl upírem, který spoléhal na chladnou logiku a perfektně
připravené plány. Nevěřil, že by jeho osud ovládalo vrtošivé
štěstí.
Ne do dnešní noci.
Snad k němu budou bohové milostiví.
Taxík dovezl Darcy k rozpadajícímu se skladišti v
rozpadajícím se průmyslovém parku.
Nebylo to zrovna nejhezčí sousedství. Ve skutečnosti to
bylo temné, špinavé a nesnesitelně opuštěné. Ale s rychle
uplývajícím časem nemělo moc možností. Její malá suma
peněz nestačila, aby se dostala příliš daleko.
A skladiště jižně od Maregna nebylo ještě tak špatné
místo, aby zde nemohla počkat na Ginu, dokud nepřijede s
jejími věcmi.
Bylo to těžko první místo, kde by ji někdo hledal, a od té
doby, co bylo zhruba před třemi měsíci vypáleno, měla
mlhavou naději, že upíří sebranka, která už jí byla
nepochybně na stopě, ji nebude moci ucítit přes tenhle
přetrvávající zápach.
Nebyl to nejlepší z plánů, ale na druhou stranu zas neměla
tucty dalších, ze kterých by si mohla vybírat.
Věděla, že má jedinou, ale opravdu jedinou šanci
uniknout od Styxe. Nebyl čas na to vymýšlet si
komplikované intriky a zahlazování stop. Rozdělala oheň,
pomodlila se a vyrazila do tunelu tak rychle, jak dokázala.
Pouhá skutečnost, že se jí podařilo stopnout taxíka a odjet
tuhle vzdálenost, nebyla pořád nijak úžasná.
Obtočila si ruce kolem pasu, aby se ochránila před ostrým
mrazem. Darcy přešlapovala na místě a probodávala očima
těžkou temnotu.
Po chvíli, která se zdála věčností, uslyšela nezaměnitelný
zvuk Ginina zrezavělého auta, které bylo spíše popelnicí na
kolečkách než opravdovým autem. Hned se hrnula k
postranním dveřím, kde se domluvila s přítelkyní, že se
setkají.
Během chvíle se Gina také hrnula přímo ke dveřím,
vzrušení se kolem ní tetelilo s téměř hmatatelnou silou.
„Darcy? Svatá Gvakamolo, jsi to ty.“
Darcy se nervózně rozhlédla po prázdném prostranství a
pustila Ginu do skladiště. „Samozřejmě, že to jsem já. Kdo
sis myslela, že by to měl být?“
Gina pokrčila rameny. „Myslela jsem, že jsi mrtvá.“
Darcy překvapeně zamrkala. „Proč sis proboha myslela,
že jsem mrtvá?“
Štíhlá žena hodila na podlahu těžkou tašku, kterou
přinesla.
„Dobře, ehm, ehm. Zmizela jsi z práce úplně beze stop,
nezvedala jsi telefon, nebyla jsi u sebe doma, a v pizzerii, kde
jsi dělala doručovatelku, říkali, že ses neukázala na žádné ze
svých směn. Co jsem si asi měla myslet?“
„Ach.“ Darcy si nikdy nepřipustila myšlenku, že by si
někdo mohl myslet, že zemřela. Kruci. Co její práce? Její
byt? Jestli se ocitne opět na ulici, opravdu probodne tomu
proklatému upírovi srdce kůlem. „Volala jsi policii?“
Gina vypadala touto otázkou zaskočena. „Ne.“
„I přesto, že sis myslela, že jsem mrtvá?“
„Mrtvý je mrtvý.“ Gina pokrčila rameny. „Nemyslela
jsem, že by tě policie mohla přivést zpátky nebo něco
takového.“
„Řekla bych, že máš pravdu,“ uvědomila si nemilosrdně
Darcy. Skutečně nemohla obviňovat svou kamarádku. Gina
dělala mnoho věcí, aby si vydělala peníze, z nichž ne všechny
byly legální. „Podařilo se ti najít moje peníze?“
„Jojo, byly schované přesně v té skříňce, jak jsi říkala.“
Gina si klekla ke kožené tašce a rozepnula zip. „Víš, nikdy by
mne nenapadlo schovávat to do krabičky od tampónů.“
Darcy zakašlala, když jí Gina podala padesátidolarovou
bankovku, kterou pokaždé schovávala na nějakém jiném
místě.
„I ti nejotrlejší zloději se zdají být alergičtí na dámské
hygienické potřeby.“ Strčila si peníze do kapsy. „A co
kabát?“
„Přinesla jsem ho, ačkoliv si nedovedu představit, že
nosíš takovou odpornou věc.“ Gina vyndala vojenskou
bundu, která patřila jednomu z vyhazovačů. Zašklebila se,
když to podávala Darcy. „Smrdí to úplně stejně jako Bart.
Blee.“
„Je to každopádně osobité aroma,“ souhlasila Darcy, když
se násilím nutila, aby se navlékla do těžkého kabátu. Páchlo
to po cigaretovém kouři, pivu a dalších věcech, na které
raději nechtěla myslet. Perfektní prostředek, jak zamaskovat
svou vlastní vůni. A páchnoucí nebo ne, bylo v tom teplo.
„Také jsem ti přinesla nějaké jídlo.“ Gina zas zahrabala v
tašce, aby vytáhla balíček grahamových tyčinek. „Díky.“
„Ach… málem jsem zapomněla. Pamatuješ si na toho
pohledného gangstera, který přišel té noci, kdy jsi zmizela?“
Darcy se ušklíbla. Jestli si pamatovala? Byl vypálen do
jejího mozku se všemi nejmenšími detaily.
„Je dost těžké na něj zapomenout.“
„To každopádně.“ Gina si zhluboka povzdechla. „Je tak
báječný, úplný cukroušek k zulíbání.“
„Co je s ním?“
„Vrátil se noc nebo dvě po tom a nechal tam pro tebe
tohle,“ řekla Gina, když se narovnala a položila jí do dlaně
malou věc.
„Nechal mi tam mobil?“
„Jojo. Řekl, že jestli přijdeš zpátky, tak možná mu budeš
chtít tímhle telefonem zavolat.“ Gina na ni pohlédla se
zjevnou závistí. „Nádherně romantické, kdyby, ses mě ptala.“
Darcyin žaludek se sevřel. Byla pravda, že právě opustila
Styxe s odhodláním vyhledat vlkodlaka, ale zároveň
nezapomínala na Salvátorovy zvláštní přivlastňovací manýry
a na množství špiclovských fotografií, které Levet objevil v
jeho doupěti.
Který muž by chodil kolem a snažil se fotografovu cizí
ženu?
Podivín, uchyl, to je ono.
„Jenom, pokud se ti líbí psychopatičtí šmíráci,“
zamumlala.
„Hej, jestli ho nechceš ty, já bych si ho od tebe s radosti
půjčila,“ namítla Gina.
„Věř mi, Gino, tohohle chlápka bys skutečně ne chtěla.“
„Jasně, že ne.“ Žena protočila oči v sloup. „Co bych také
dělala s k smrti nádherným kusem chlapa, který jako
zázrakem není gay?“
Proklatě. Poslední věc, kterou Darcy chtěla, bylo, aby se
jediná její kamarádka zapletla s nemilosrdným démonem,
který teď vstoupil do jejího života. Naneštěstí, nebyla tu
žádná možnost, jak ji pravdivě varovat o nebezpečí. Ne, aniž
by si Gina myslela, že se totálně zcvoknula.
„Věřila bys, že je to vlk v obleku od Armaniho?“ zkusila
to.
Gina se zamračila. „Co tím chceš říct?“
„Jen, aby ses od něj držela dál. On je… nebezpečný.“
„Ach můj bože.“ Gina si přiložila ruku před ústa. „On je
drogový magnát, že je to tak?“
Fajn, tohle byla tak dobrá lež jako žádná jiná, rozhodla se
Darcy. „Něco takového.“
„Typické.“ Gina si znechuceně odfrkla. „Je to přesně tak,
jak říkala moje babička.“
„Co říkala?“
„Když se něco zdá příliš dobrého, není to skutečné…“
Darcy se nevesele zasmála. „Měla bys kázat v kostele,
sestro,“ zamumlala, její myšlenky se bolestivě vrátily ke
Styxovi a jeho bezohledné manipulaci s jejími vzpomínkami.
Její prsty se těsněji sevřely kolem mobilu. „Musím jít.“
„Kam se chystáš jít?“ zeptala se Gina.
„Nejsem si úplně jistá.“ Podařilo se jí upjatě usmát.
„Děkuji ti, Gino, a prosím, slib mi, že budeš opatrná.“
„Já?“ Žena se záměrně rozhlédla po rozpadající se
budově. „Já nejsem ta, která si hraje na schovávanou v
odporném skladišti.“
„Prostě mi to slib, prosím,“ trvala na své Darcy. Nikdy by
si neodpustila, kdyby se Gině něco stalo.
„Jasně, cokoliv. Budu opatrná.“
S pokrčením ramen se žena otočila a vyšla ze dveří.
Během chvíle Darcy slyšela zvuk startujícího auta a
rámusení, když odjíždělo z parkoviště.
Osaměla. Hluboce si povzdechla a zírala na telefon.
Útroby měla sevřené velkými obavami.
To bylo ono.
Obrátila telefon, otevřela ho a prohlížela si jediné číslo,
které bylo uloženo v seznamu.
Měla v rukou prostředek, jak kontaktovat Salvátora.
Všechno, co teď potřebovala, byl pouze dostatek odvahy
to učinit.
Salvátor byl ve své kanceláři a prohlížel si velký štos zpráv,
které nedávno přišly z Itálie.
Bude samozřejmě velké překvapení, až celý nadpřirozený
svět zjistí, že si Salvátor platí štáb nejtalentovanějších vědců
z celého světa. Všem, hlavně upírům, by se líbilo skoncovat s
vlkodlaky jako s divokými psy bez inteligence. Jak jinak by
mohli ospravedlnit, že je drží zajaté a utlačované na
vymezených lovištích?
Salvátor byl celkem šťastný, že může tu nadpřirozenou
sebranku udržovat v nevědomosti. Nakonec pochopí, jak
špatné jejich předpoklady byly, ale ne dříve, dokud se
neuskuteční i poslední z jeho plánů.
A na to potřeboval Darcy Smithovou.
Obrázek jejích křehkých rysů se zformoval v jeho mysli
právě v okamžiku, kdy se ozvalo zvonění. Telefon přerušil
ticho a zaplašil vidinu.
Salvátor se zamračil nad vyrušením a automaticky se
podíval, kdo by ho mohl prozvánět v takovou hodinu. Srdce
se mu rozbušilo, když spatřil číslo svého druhého mobilu.
Toho, který zanechal pro Darcy.
Poté, co rozevřel mobilní telefon a přitiskl si ho k uchu,
vyběhl z místnosti. Pokynul Hessovi, který držel stráž u
dveří.
„Cara?“ řekl konejšivým hlasem. Na druhé straně bylo
ticho, ale jeho cvičený sluch mohl snadno slyšet Darcyin
přerývaný dech. „Cítím tě tam. Mluv se mnou, Darcy.“
„Já… chci se setkat,“ dostala ze sebe nakonec.
Salvátor seskočil ze schodů a pak ještě z jedněch, a celé
jeho tělo se začínalo chvět elektrizujícím vzrušením. Mohl
cítit bázlivou ostražitost v Darcyině hlase, ale bylo v tom
ještě něco jiného. Náznak vzpurnosti.
Ať už se bála čehokoliv, byla odhodlaná se tomu postavit.
Což mohla jedině znamenat, že chrlič doručil fotografe,
které mu Salvátor podstrčil.
„To je přesně to, co chci i já, cara, ačkoliv odpusť mi, ale
dával bych přednost, abychom se setkali někde mimo upíří
pevnost.“ Salvátor zdolal poslední schody a proběhl
rozpadající se halou. „Jsi zvána připojit se ke mně v mém
vlastní skromném příbytku. Možná, že není tak elegantní, ale
slibuji ti, že bys byla naším nejvzácnějším hostem.“
„Ne. Chci se sejít někde na veřejnosti. Někde, kde se
budu cítit bezpečně.“
Nebyl nijak vyveden z míry jejím ostrým tónem. Byla to
inteligentní žena. Bylo jedině přirozené, že byla podezřívavá.
Poté, co opustil budovu, Salvátor plynule došel k
čekajícímu hummerovi a vklouzl na sedadlo spolujezdce.
Hess byl stejně rychlý jako on, usadil se za volant a otočil
klíčkem v zapalování.
„Kolikrát tě budu muset ujišťovat, že bych ti nikdy
neublížil, cara?“ zeptal se Salvátor a zapnul GPS systém.
Úsměv přelétl přes jeho rty, když vyhledávací systém, který
zabudoval do Darcyina mobilu, začal pracovat. Byla pěkně
daleko, ale byla také pěkně daleko do ochrany upírů. „Ty jsi
pro mne tou nejdůležitější věcí na světě.“
Cítil její nedůvěru. Křehký strach, který ji svazoval. Cítila
se bezbranná a jakýkoliv náznak ohrožení by ji přiměl
prchnout.
„Potkáš se se mnou někde na veřejnosti nebo ne?“ zeptala
se.
„Potkám se s tebou kdekoliv, kde si budeš přát,“ ujistil ji
měkce.
„A ještě chci, abys mi slíbil, že přijdeš sám.“
Salvátor udeřil do dvířek na své straně, zatímco Hess
projížděl prázdnými ulicemi závratnou rychlostí, při které se
téměř zvedaly vlasy na hlavě.
„Teď, cara, musíš být rozumná. Ze všeho, co vím, si
můžu myslet, že je to past nastražená tvým upírem. Nejsem
úplný blbec.“
„Ani já ne. Prostě se nenechám obklíčit hordou
vlkodlaků.“
„Potom musíme najít nějaký kompromis. Jsem odhodlán
udělat cokoliv, co bude nezbytné –“
Bez varování byla jeho uklidňující slova přerušena, když
hluboce zavrčela.
„Ty zkurvysyne.“
Salvátor se zamračil. „Co na tom záleží, jestli jsem, ale
proč jsi tak rozčilená?“
„Ty už jsi tady, že jo? Stopoval jsi mě.“
Jeho krev běžela ledově. To bylo takové vlkodlačí rčení
pro vyjádření obav a bezmoci. Salvátorova krev byla obvykle
vroucí jako peklo. Ne však nyní.
„Někdo tam je?“
„Sledoval jsi mě do města nebo jsi dal něco do toho
telefonu. Proklatě, Styx měl pravdu. Tobě se nedá
důvěřovat.“
„Darcy, musíš mne poslouchat.“ Jeho hlas přetékal
nutkavostí. „Ať už je v tom skladišti s tebou kdokoliv,
nejsem to já, ani nikdo z mého klanu.“
„Och, opravdu? Tedy jak víš, že jsem zrovna ve skladišti,
Salvátore?“ zeptala se. „Připusť to, že jsi mne sledoval.“
Salvátor si hluboce odfrkl. Poprvé za svůj život pocítil,
jaké to je, když věci nejdou podle něho.
Jestli se Darcy něco stane…
„Cazzo. Si, ten telefon je sledován mým klanem, ale jsme
stále pěkně daleko,“ přiznal. Mlčky se snažil přemýšlet, jak
dlouho jim může trvat, než dojedou ke skladišti. „Nevím, kdo
je s tebou v budově, ale jsi v nebezpečí.“
„Proč bych ti měla věřit?“ Zalapala po dechu, když se na
pozadí ozvala ozvěna vzdáleného zavytí. „Kurva.“
Každičký Salvátorův instinkt se otřásal na poplach.
Poznal to zavytí.
Mohlo patřit jedině vlkodlakovi.
„Poslouchej mě, cara. Musíš se odtamtud dostat. Uteč
odtamtud hnedka!“
Její dech zasípal do telefonu. „Začíná to být jako v
opravdu špatném béčkovém hororu.“
Salvátor pokynul, aby jel Hess ještě vyšší rychlostí.
„Cože?“
„Znáš to, jako když policie zavolá, aby řekla chůvě, že
hrůzu nahánějící skřeky vycházejí z vnitřku domu?“
Zavrtěl hlavou, přemýšlel, jestli ji strach dohnal už k
šílenství.
„Neznám ten film, ale –“ zbytek jeho slov byl přerušen
náhlým tichem, které doléhalo k jeho citlivému uchu.
„Darcy!“
Hovor byl přerušen. Zahodil stranou telefon a pohlédl na
řidiče po svém boku.
„Dostaň mě do toho skladiště během následujících
patnácti minut, nebo si dám tvoje srdce k snídani.“