Sága Stmívání a jiné upírské knihy

Blížil se západ slunce, když Darcy opustila zimní zahradu
a vstoupila do kuchyně. Neviděla Styxe od chvíle, co byl
odvolán kvůli těm žalobcům, a mohla jenom hádat, že s nimi
stále jedná.
Na chvíli zalitovala, že se nemůže dívat, jak si Styx hraje
na krále.
Nepochybovala, že musí vypadat vážně velkolepě, když
udílí rozsudky těm, co jsou pod ním.
Hrdý válečník sedící na svém vznešeném trůně.
Potom se její zdravý rozum vrátil zase na své místo.
Nevěděla zrovna moc o upířím soudnictví, ale byla si
téměř stoprocentně jistá, že nezahrnuje vřelé, opakované
schůzky s psychiatrem nebo nějaký jiný druh sociálních
služeb.
Mnohem spíš zahrnuje meče a krev a nemilosrdně rychlou
odplatu.
To není zrovna její oblíbený šálek kávy.
Darcy se v kuchyni chvíli zdržela a vzala si jablko z jedné
ze skříněk. Pak se náhle otočila, když se druhé dveře zprudka
otevřely a Levet se vbelhal do místnosti s mumláním nadávek
pod vousy.
Trochu se otřásla, když se s ním do místnosti vlil ledový
vzduch.
„Dobré nebe, vypadáš úplně zmrzlý,“ řekla, když došla ke
dveřím, aby je zavřela. Ať už milovala sníh sebevíc,
nepotřebovala zas, aby naplnil celou kuchyni.
„Nepochybně protože jsem úplně zmrzlý,“ odsekl Levet.
Zatřásl svými křídly, aby se zbavil přilepeného ledu. „Během
takových dní si nejvíce ze všeho přeji zamknout tohohle
nesnesitelného upíra do mrazáku a dívat se, jak se mu líbí být
démonskou zmrzlinou.“
Darcy přes něj přehodila ručník a začala jemně vysoušet
drsnou, suchou kůži.
„Styx tě opět poslal ven?“
„Ty si myslíš, že bych se z vlastní vůle poflakoval ve
sněhu?“
„Proč by to po tobě chtěl on?“ zeptala se rozladěně.
Skutečně, co si asi Styx myslel. Nebohý Levet byl na pokraji
smrti umrznutím.
„Och…“ Jeho nemotorné rysy získaly zvláštní ironický
výraz. „Jen malé pochůzky. Kde je náš pán a vládce?“
„Sedí na svém trůně.“
Levet překvapeně zamrkal. „Mám poněkud strach se
zeptat, co tím míníš.“
Se zasmáním Darcy odložila ručník. „Dává rozhřešení
nějakým dvěma upírům, kteří přijeli zdaleka.“
„Sacrebleu. Úplně typické pro upíra, který mne poslal ven
do sněhu a teď čeká, že se budu kopat do zadku, než se uráčí
mne přijmout.“
Darcy sledovala Leveta, jak vyskočil na stůl, a přitom si
všimla, velké obálky, kterou držel v rukou. Zvláštní tušení ji
krok za krokem mrazilo v zádech.
Evidentně měl nějaké informace pro Styxe. Informace,
které možná měly velice co do činění s ní.
„Stále jsi mi neřekl, co jsi byl dělat,“ připomněla měkce
svému společníkovi.
Levet se odmlčel, najednou byl ve tváři celý ztrápený.
„Nejsem si jistý, že by si tvůj věznitel přál, abych s tebou
sdílel to, co jsem odhalil.“
„A?“
Nastala další pauza a potom se Levet náhle usmál. „A tak
samozřejmě s tebou budu sdílet cokoliv, co si budeš přát.“
Darcy mu oplatila úsměv. Už od začátku věděla, že si
oblíbí tohohle drobného démona.
„Řekni mi, kde jsi byl,“ zeptala se.
Jakýsi stín přelétl přes Levetův úsměv. „Když se tvůj
statečný šampión zotavoval ze svého téměř smrtelného
zranění, rozhodl jsem se proplížit do vlkodlačího brlohu.“
Aha, myslela si to.
Stejně se ale pokusila zatvářit, že to na ni udělalo hluboký
dojem. „To od tebe bylo velice chytré, o statečnosti ani
nemluvě.“
Levet zatřepotal křídly. „To jistě, ale víš, mám prostě
jakousi pověst, že jsem úžasně odvážný, když si to situace
vyžaduje.“
„Dovedu si to živě představit.“ Darcyin pohled sjel k
obálce v jeho ruce. „Odhalil jsi něco důležitého?“
„Je to jistě fascinující.“
„Mohu se podívat?“ Natáhla ruku, ale zvedla obočí, když
neodpověděla a ani se nepohnul. „Levete?“
Ušklíbl se a ztrápeně si povzdechl. „Řekl bych, že to
musíš vidět, stůj, co stůj, ačkoliv se bezpochyby zítra ráno
probudím roztrhán na kusy.“
Chlad se přemístil do dutiny jejího břicha. Nedovedla si
představit, co by vlkodlaci mohli vlastnit, aby se jí to týkalo.
A musela připustit, že malá část jí pocítila záchvat paniky a
nejistoty.
Tajemství jsou nebezpečné potvory.
Dokáží vybafnout a kousnout člověka vždy, kdy to
nejméně čeká.
Ale stejně to musela vědět. Prostě musela.
„O co jde?“ procedila.
Oživlý chrlič neochotně položil obálku do její ruky.
„Tady.“
Polkla naprázdno a posadila se na jednu z dřevěných židlí,
rozestavěných kolem stolu. Ukázalo se to jako moudrá
předvídavost, když se její kolena začala chvět slabostí.
Poté, co otevřela obálku, vyndala svazek fotografií a
rozložila je na stole.
„Sakra,“ vydechla. Její pohled se přimhouřil, když se
dívala na těch několik obrázků. Na všech byla ona a všechny
byly vyfoceny během posledních dvou týdnů. Ona v obchodě
se smíšeným zbožím. Ona v parku. Ona ve svém malém bytě,
díky bohu, že v kuchyni, ne v koupelně. Udělalo se jí úplně
špatně od žaludku. „Oni mě špehovali. To je fakt… strašné.“
„Je tu ještě další,“ řekl Levet měkce.
Darcy pohlédla plna překvapení na Levetovu nataženou
ruku, na které ležela fotografie, kterou až doteď schovával.
Vzala si fotku a ucítila, jak se jí splašeně rozbušilo srdce.
Měla před sebou totiž snímek, na kterém byla žena s
dlouhými světlými vlasy a zelenýma očima.
Kdyby nevypadala o něco starší s těmi dlouhými vlasy,
mohla by se vydávat za Darcyino identické dvojče. „Můj
bože. Ona vypadá jako já,“ vydechla. „Ano.“
„Musí to být nějaká moje příbuzná.“ Darcy si olízla rty,
které byly náhle úplně suché, když vzhlédla, aby se setkala s
Levetovým ostražitým pohledem. „Možná snad dokonce…
moje matka.“
Cítila, jako by se pohled na celý její život přesouval do
nějaké zvláštní perspektivy, a tak si ani nepovšimla, že
vysoká, tichá postava vstoupila do místnosti a hleděla na ní
pátravým pohledem.
Ne, dokud se studená ruka nedotkla jejího ramene.
„Darcy, co je to?“
Malinko nadskočila, když zvrátila hlavu dozadu a zjistila,
že přímo za její židlí stojí Styx.
Její ruka se třásla, když mu ukázala tu šokující fotografii.
„Podívej.“
Nebezpečná zlost nečekaně prudce zalomcovala jeho
jemnými rysy. „Odkud to pochází?“
Levet vykročil vpřed s umístěným výrazem. „Ze
Salvátorova brlohu. Řekl jsi mi, abych to našel.“
Upír dal průchod svému vzteku. „A abys přinesl všechno,
co najdeš, mně, ne Darcy. Co sis u všech pekel myslel?“
Darcy zamrkala ve zmateném úžasu, až z toho Levet
nervózně zatřepal křídly.
„Proč by to neměla vidět? Ty snímky, vzato kolem a
kolem, patří jí.“
„Jistěže se mne dotýkají,“ řekla a postavila se na nohy.
Nerozuměla Styxově podivné reakci, a v tu chvíli byla příliš
ohromená, aby o tom přemýšlela. Nic ji nezajímalo, jen ta
fotka. „To je… já nevím. Musím mluvit se Salvátorem.“
„To je vyloučené.“
Darcy se otřásla, když pohlédla na upíra, který se nad ní
nakláněl. V první chvíli si povšimla elegantního pláště, který
splýval z jeho ramen. Nepochybně symbol jeho moci.
Symbol, který se mu nějak záhadně dostal i do hlavy,
pokud si myslel, že může udílet rozkazy všude kolem, jako
kdyby byla jedním z jeho upířích sluhů.
„To tedy rozhodně není vyloučené.“ Zamávala mu fotkou
před jeho arogantním nosem. „Chápeš, co to znamená? Já
mám… rodinu. A vlkodlak ví, kdo to je a kde je.“
S rozmazaným pohybem jí vytrhl snímek z rukou a díval
se na ní přimhouřenýma černýma očima.
„A co když to není více než trik?“
Instinktivně ustoupila před bodající vůlí, která rozvlnila
vzduch kokem něj.
„Jak to myslíš?“
„Salvátor je rozhodnutý, že tě dostane do rukou. Myslíš
si, že by nevyužil jakékoliv lsti, aby tě dostal do svých
pařátů?“
Něco velice blízkého zklamání obemklo její srdce.
Možná, že bylo pochopitelné, že Styx by nevěřil čemukoliv,
co pocházelo z rukou vlkodlaků, ale zas by mohl alespoň
zkusit pochopit její vzrušení.
Pro boží dobrotu, vždyť na tenhle okamžik čekala už
třicet let!
„Tohle není žádný trik.“ Ukázala na obrázek v jeho ruce.
„Ať je to, jak chce, tak ona vypadá jako já. Dost jako já na to,
aby to mohla být moje matka.“
„Darcy…“
Natáhl se, jako kdyby ji chtěl pohladit po tvářích, ale
Darcy rychle uhnula stranou. Nenechá se zviklat jeho
něžnými pohlazeními.
Tohle bylo příliš důležité.
„Ne. Já to musím vědět.“
Netrpělivost zkroutila jeho překrásné rysy, předtím než
byl schopen opět nabýt svou chladnou kontrolu, což byla jeho
velmi důležitá součást.
„Tak potom musíme zjistit pravdu,“ řekl s temnou
autoritou.
„Jak?“
Pozvedl ramena. „Navštívím Salvátora sám.“
Darcy protočila oči. „Jasně, vždyť minule to dopadlo
vážně výborně.“
Samou nelibostí odhalil blýskavé špičáky. Neměl rád
připomínání, že ho Salvátor dokázal nedávno málem zahubit.
„Byl jsem přistihnut při nepozornosti. Ujišťuji tě, že se to
znovu nestane.“
Darcy mu věřila. Mohl zabít čistokrevného dříve, než by
dovolil znovu své ponížení.
Což by jí nijak nepomohlo k tomu, aby odhalila pravdu,
kterou potřebovala.
Od mrtvého vlka by se odpovědí nedočkala.
„Možná ne, ale Salvátor by asi nerad odpovídal na otázky
svému úhlavnímu nepříteli. Nebo snad ano?“
„Odpovídal by, kdyby věděl, že je to pro jeho dobro.“
„Och, pro boží dobrotu, nemůžeš tu pravdu z něj
vymlátit,“ povzdechla si, její vždy veselá povaha byla
zatlačena do kouta okolnostmi. „Mělo by mnohem větší
smysl, abych se ho ptala já. To by mohl být ten důvod, proč
po mně jde. Možná mu ta žena zaplatila, aby mne našel.“
„Anebo už je také v jeho pařátech,“ řekl temně.
„Och.“ Chytila se rukou za srdce. Myšlenka, že by ta
neznámá žena mohla být držena vlkodlaky, stačila, aby
začala panikařit. „Dobrý bože. Musíme něco udělat.“
„Už jsem ti právě slíbil, že si s tím poradím a vyřeším to,
Darcy. Nechej to na mně.“
Zhluboka se nadechla. Tohle musel být ten nejnatvrdlejší
upír všech dob.
„Jestli trváš na tom být také účasten, tak fajn, ale já budu
tím, kdo bude mluvit se Salvátorem.“
Jeho oči se zableskly výstrahou. „Tohle rozhodnutí není
na tobě.“
„Dělám svá rozhodnutí sama. Nenechám tě opustit tuhle
ženu v nebezpečí, protože se chceš nějak pomstít
vlkodlakům.“
Darcy řekla všechno, co potřebovala. Zaradovala se, že
tím to pro ni skončilo. Rychlými kroky se vydala ke dveřím.
„Kam jdeš?“ zavrčel za ní Styx. „Převléci se.“
Styx se díval s nemohoucí zlostí, jak Darcy vyšla z
místnosti.
Dobrá, podařilo se mu to celé zpackat s ohromujícím
úspěchem.
Jistěže, to nebyla zcela jeho chyba.
Otočil se a ukázal prstem přímo na drobného démona,
který se snažil schovat za jednou z dřevěných židlí.
„Ty,“ vydechl smrtícím tónem. „Ty za to můžeš.“
S námahou Levet zvrátil svou bradu do tvrdohlavého
úhlu. „Hej, neobviňuj poslíčka. Koneckonců, ty jsi ten, kdo
mne poslal do toho proklatého doupěte. Mohl jsem být už
dávno zabitý a mrtvý.“
Škoda, že nejsi, pomyslel si divoce sám pro sebe. Přišel
sem, aby vyhledal Darcy s nadějí, že stráví zbytek noci v
jejím slábnoucím objetí. Měl potřebu se jí dotýkat během
těch hodin, které strávil jednáním s dvěma stěžujícími si
upíry, kteří od něj očekávali, že mávnutím kouzelné hůlky
vyřeší jejich problémy.
Nyní se zdálo, že jeho šance na další něžné dotyky jsou
nulové. Nebo možná ještě výrazně nižší.
Ne, je nucen uplatnit své nadřazené postavení, aby už
nebyla šance, že by se ocitla někde poblíž toho zmetka
Salvátora.
„Takže ses prostě vrátil s fotkami, které jsi předhodil
Darcy, a ona se teď chce vrhnout přímo do náručí svých
nepřátel,“ zavrčel.
Levet přimhouřil pohled. „Řekl bych, že už je v náručí
svých nepřátel.“
„Dávej si pozor, chrliči.“
„Můžeš snad popřít mou poznámku?“ Malý démon se
odvážil vylézt zpoza židle a mrskal ocasem. „Ty jsi ten, kdo
jí unesl. Ty jsi ten, který ji tu drží jako vězně. Ty jsi ten, kdo
ji využívá k tomu, aby dosáhl svých vlastních cílů.“
Samým vzdorem sevřel Styx ruce v pěst. Ten zatracený
chrlič měl pravdu, pro kterou ho chtěl odpálit hluboko do
podsvětí.
Nepotřeboval žádné připomínky toho, že je darebák v
absurdní frašce. V tuhle chvíli se mnohem víc soustředil na
nebezpečnější ničemy.
„Salvátor je ten, kterého se musíme obávat, ty hlupáku.
Už investoval strašně moc úsilí, aby mohl na Darcy
vztáhnout ruce.“
„Ale pořád nemáš žádné důkazy, že jí chce ublížit.“
„A stejně tak žádné důkazy, že nechce.“ Spalován
potřebou něco uhodit nebo kousnout nebo zabít, Styx
přecházel sem a tam velkou kuchyní. Bylo to směšné. Nikdy
nepřecházel sem a tam. Bylo to znamení nejasné a zmatené
mysli. Přinutil sám sebe zastavit a podíval se na protivného
démona ledovým pohledem. „Přeješ si vložit svou důvěru ve
vlkodlaka, který právě dokázal, že se neohlíží na žádné
zákony, které by ho měly omezovat?“
„Nemám žádná přání vkládat svou důvěru v upíry ani
vlkodlaky,“ odsekl Levet. „Jsou notoricky chytří a obrátí
každou situaci ve svůj prospěch.“
„Jestli se Darcy něco stane, tak tě učiním osobně
odpovědným,“ varoval ho Styx. „Nikdy jsi jí neměl ukazovat
ty fotky.“
„Ty bys je před ní schovával?“
„Samozřejmě.“ Jeho střeva se zkroutila, když si
připomněl tu bláhovou naději, která zářila v těch překrásných
zelených očích. Nemohl dopustit, aby měl ten bastard
Salvátor možnost jí ublížit. „Není vůbec žádný důvod ji tím
zatěžovat.“
Levet na něj pohlížel s otevřeným podezřením. „I přesto,
že víš, že jí to může nabídnout to, po čem touží víc, než po
čemkoliv jiném na světě?“
Styx přešel Levetova slova s nemilosrdnou zpupností.
Salvátor byl mazaný parchant, který by se neštítil ničeho,
aby vylákal Darcy z tohoto střeženého úkrytu. Nebylo
pochyb o tom, že se jedná jen o další léčku, jak polapit ženu,
kterou tak zoufale chtěl.
Ale co kdyby se nejednalo…
Černý pocit marnosti naplnil jeho srdce.
Ale i kdyby to tak nebylo, tak stejně stále nemohl Darcy
dovolit, aby mu unikla.
Pro tuhle chvíli byla jeho jedinou pákou, jak přinutit
smečku vlkodlaků, aby se vrátila na své lovící území, aniž by
došlo k otevřenému krveprolití.
„Zatím nic nevíme,“ řekl nakonec strnule.
„Jestli je ta žena její matka –“ začal Levet, ale Styx ho
okamžitě zpražil ledovým pohledem, takže přestal.
„Stačí. Promluvíme si o tom později. Pro teď musím
zkusit Darcy přesvědčit, aby se nevrhala do Salvátorovy
zpropadené pasti.“
Darcy udivilo, že se jí při oblékání čistých džínsů a měkkého
zeleného svetru klepou ruce.
Nevěřícně na ně shlédla dolů.
Safryš.
Během let přetrpěla to, že ji považovali za labilního
podivína, vystřídala tucet domovů a žila na ulici, dokud si
nevydělala dost peněz na to, aby si mohla pořídit vlastní byt.
Během uplynulého týdne byla stopována vlkodlakem a
unesena upírem.
To všechno stačilo, aby se i mnohem vyrovnanější,
klidnější a houževnatější žena nervově zhroutila.
Ale nic – nic – ji nerozhodilo tolik, jako ten prostý
obrázek.
Přitiskla si chvějící ruce na břicho a přinutila se několikrát
zhluboka nadechnout.
Bylo tak snadné udělat závěr. Ne, nebylo. Pravda je pořád
ještě daleko, uvědomila si hořce.
Ale některé věci měly přednost. Musela chytit pod krkem
Salvátora a zjistit totožnost té ženy.
Držel klíč k otázkám, které ji stravovaly už příliš dlouho.
Právě si nazula své kožené kozačky, když se dveře do
pokoje prudce otevřely a Styx vplul přímo k ní, s výrazem tak
odměřeným, že okamžitě věděla, že se blíží potíže.
Dala si ruce v bok a odmítla ucouvnout, když přišel a
zastavil se jen kousíček od jejího třesoucího se těla. Tyčil se
nad ní a vyzařoval takovou sílu, že by ji mohl smést jednou
rukou. A pak tu byly ještě jeho špičáky, kterými ji mohl vysát
až do poslední kapky.
Možná to bylo bláznovství, ale Darcy se nebála.
Ani když natáhl ruku, aby uchopil její paži. „Darcy,
musíme si promluvit,“ přikázal hlubokým hlasem.
„Ne.“ Střetla se přímo s jeho pohledem. „Nebudu se o
tom hádat, Styxi. Já musím znát pravdu.“
„A nedůvěřuješ mně, že bych tu pravdu odhalil pro tebe?“
„Věřím, že bys vždy udělal to nejlepší pro své lidi,“
opatrně odvětila. Upír nebo ne, Styx byl ješitný jako každý
jiný muž. K čertu, byl ješitný jako několik mužů dohromady.
Nezdálo se, že by byla nejlepší příležitost pošlapání toho
všeho. „A ty musíš připustit, že co je nejlepší pro tvé lidi,
nemusí být vždycky to nejlepší pro mne. Tohle je něco, co si
musím vyřídit sama.“
Otřásl se, jako kdyby mu dala políček. „Sama?“
„Styxi, tohle je pro mě důležité,“ řekla tónem, který se
chvěl zoufalou potřebou, která byla v jejím srdci.
„Strávila jsem celý život sněním a hledáním. Jestli je tu
někdo, kdo má odpovědi, pak ho musím najít. To jistě
dokážeš pochopit?“
Jeho natažená ruka se zas sklonila dolů, když se otočil a
došel čelem k potemnělému oknu. Zamračila se na ztuhlé
držení jeho ramen a nezaměnitelné napětí, které otravovalo
vzduch.
„Zdá se, že jsi zapomněla na jeden případný fakt,
andílku,“ řekl a jeho hlas byl podivně silný.
Darcy se otřásla, když na její hlavu dopadla temná
předtucha.
„A to je co?“
„Momentálně jsi můj vězeň.“
Vězeň.
Málem se jí zastavilo srdce, když si dávala ruce v bok.
„Zadržíš mě tu, abych nemohla mluvit se Salvátorem?“
„Budu tě držet v bezpečí.“
„A co ta žena?“ vyštěkla. „Co když zmizí dřív, než s ní
budu moci mluvit? Co když jí Salvátor ublíží?“
Pomalu se otočil, jeho pohledné rysy byly nečitelné.
„Chápu tvoje zklamání.“
Darcy bojovala s dechem. Ne, ne, ne. Tohle se nemělo
stát. Ne, když byla tak blízko.
Ani žádný upír nemohl být tak bezcitný.
„Samozřejmě, že jsem zklamaná. Strávila jsem celý svůj
život čekáním na tuhle chvíli. Nemůžu si ji nechat uniknout.“
Vystrčila bojovně bradu kupředu. „Nenechám si ji uniknout!“
„A já tě nenechám vrhnout se do nebezpečí, když jsi
očividně nervózní a přetažená,“ procedil. „Salvátor je
nebezpečný čistokrevný, ne nějaký patetický člověk, se
kterým bys mohla manipulovat zamrkáním svých řas a
půvabným úsměvem. Dokázal by tě zabít, aniž by musel
vteřinku přemýšlet.“
Vykročila vpřed, příliš naštvaná, než aby si všimla, že
jeho oči vzplanuly nebezpečným ohněm.
„Neodvažuj se být ke mně blahosklonný,“ odsekla.
Na chvíli se nepřátelství ve vzduchu stalo téměř
bolestivým. Darcy si instinktivně třela dlaněmi paže, když
kolem ní vřela upírova vůle, a potom bez jakéhokoliv
varování sedl na jeho bronzové rysy mrazivý chlad.
„Moje rozhodnutí je hotové, Darcy. Udělám vše, co bude
v mých silách, abych zjistil, kdo by mohla být ta žena, a ty
zůstaneš tady. Je to jasné?“
Ustoupila o obezřetný krok nazpět, výraz měla stejně
mrazivý a neúprosný jako on.
„Křišťálově jasné,“ odsekla. „Mohla bych požádat o
nějaké soukromí?“
Něco, co možná byla lítost, ztmavilo jeho oči, když
pozvedl ruku, aby se jí lehce dotkl.
„Andílku, nechci, abys byla smutná, ale zas musíš
pochopit, že nemohu riskovat, že na tebe Salvátor vztáhne
ruce.“
Setřásla jeho ruku, protože odmítala dostat se pod vliv
jeho měkkého, okouzlujícího hlasu. Ať už respektovala, jak
chtěla, Styxe pro jeho vztah k jeho lidem, v tuhle chvíli byl
jejím věznitelem, ne milencem.
Stál mezi ní a pravdou, kterou si tak zoufale přála znát.
„Dáváš jasně najevo, že nechceš riskovat svůj trumf ve
vyjednávání.“ Její pohled zamířil přímo ke dveřím. „Teď
půjdeš pryč. Nebo jsem ztratila i právo na to být několik
minut o samotě?“
Nastalo tíživé ticho a Darcy se začínala bát, že Styx může
skutečně odmítnout odejít. Mohla cítit, jak se divoce dívá na
její odvrácený profil, jako kdyby se pokoušel přečíst její
temné myšlenky.
Dost znervózňující pocit, musela připustit.
Během let se naučila skrývat tajemství. Dnes v noci to pro
ni bylo důležitější než kdykoliv předtím.
Po chvíli, která se zdála být věčností, si Styx ztěžka
povzdechl.
„Možná, že bude lepší si o tom promluvit až potom, co si
odpočineš,“ prohlásil neochotně. Vykročil ke dveřím, ale pak
se zastavil a drobně se zamračil. „Já nejsem tvůj nepřítel,
Darcy. Kdybys mi jen trochu důvěřovala, tak bych ti to
dokázal.“
S tím zmizel z pokoje a zanechal za sebou jen svou
exotickou, mužnou vůni.
Poté, co osaměla, Darcy krátce zavřela oči.
Kdybys mi jen trochu důvěřovala…
Spral to ďas, důvěřovala mu. Což, nepochybně, jen
potvrzovalo názor většiny lidí, že je totální pomatenec. Která
žena se zdravým rozumem by kdy důvěřovala smrtícímu
predátorovi noci?
Ale s touto důvěrou přicházelo neotřesitelné poznání, že
je příliš uvědomělý a zodpovědný na to, aby zapomínal na
své povinnosti.
Udělal by všechno, co by musel udělat.
Stejně jako ona.
Nevšímala si zvláštní bolesti v oblasti srdce, Darcy se
přesunula do připojené koupelny a zavřela za sebou dveře.
Když byl Levet dostatečně laskavý, aby posbíral její
oblečení, přibalil i její mobilní telefon a malý svazek
bankovek, které měla schované v šuplíku s ponožkami.
Když objevila tenhle dáreček, moudře obojí – telefon i
peníze – schovala mezi ručníky nad umyvadlem. Věděla, že
může přijít čas, kdy bude potřebovat uprchnout z tohoto
luxusního vězení. A Styx jí to neudělal ničím snadnější.
Přitiskla si telefon k hrudi a uvažovala, kdo by jí mohl
pomoci.
Policie určitě ne. Akorát by jí zavřeli do svěrací kazajky,
kdyby se je pokoušela přesvědčit, že byla unesena upírem,
tedy pokud by jim Styx a jeho Havrani neudělali nic
příšerného, až by se náhodou pokoušeli vniknout do panství.
To samé platilo i pro hrstku jejích přátel.
Nemohla dopustit možnost, že by je vystavila nebezpečí
tím, že by je zatáhla do svých problémů.
A samozřejmě, neměla žádnou rodinu, ke které by se
mohla upnout.
Takže zbýval… do hajzlu, už nikdo.
Stiskla zuby proti těm poraženeckým myšlenkám a začala
přecházet sem a tam po vlhké podlaze.
Určitě tu byl někdo, kdo by jí mohl pomoci. Musel být.
Zkoprněle se zastavila, když ji náhlá inspirace praštila do
čela.Shay.
Překrásná démonka dala jasně najevo, že bude připravená
a ochotná pomoci Darcy s čímkoliv, co by mohla potřebovat.
A co bylo ještě více důležité, nebála se Styxe ani Havranů.
Byla perfektní.
Teď jen potřebovala nějak vymyslet, jak získat její
telefonní číslo… „Darcy.“
Telefon jí vypadl z ruky, když si uvědomila, že Styx tiše
vstoupil do koupelny a stál těsně před ní.
„Kurva,“ vydechla a srdce jí bolestivě vyskočilo až do
krku. „Co tu k čertu děláš? Říkala jsem ti…“
Její vyděšená slova byla přeťata, když se štíhlým prstem
dotkl jejích úst. „Pšššt. Ničeho se neboj, andílku, všechno
bude v pořádku,“ zašeptal měkce.
Zamračila se na jeho prsty, které hladily její bradu a
potom sklonil hlavu, aby pohlédl hluboce do jejích
rozšířených očí.
„Styxi?“ hlesla, když se jí začal zmocňovat zvláštní klid a
mír. Neviděla nic – jen jeho černé oči, neslyšela nic – jen
jeho měkký, přesvědčivý hlas.
„Jsi velice unavená, Darcy,“ konejšil ji. „Musíš
zapomenout na všechna trápení téhle noci. Zapomeň, že se
Levet vrátil od Salvátora. Zapomeň na ty fotky.“
Její řasy se snášely dolů, navzdory tomu, že bojovala proti
temnému nátlaku. „Ale…“
„Zapomeň, Darcy,“ vydechl. „Teď spi.“
Spala.
Viper lehce potřásl hlavou, jak si prohlížel malý obrázek.
„Podobaje zřejmá,“ souhlasil, zvedl hlavu, aby pohlédl na
Styxe, který přecházel sem tam po malé kanceláři Zmijího
doupěte v dolním městě.
„A Darcy o té ženě neví vůbec nic?“
„Nic.“ Styx se přinutil zastavit vedle elegantního,
zdobeného stolu z doby Ludvíka Čtrnáctého, který perfektně
padnul ke zbytku vybraného francouzského zařízení. U všech
bohů, během posledního týdne strávil přecházením více času
než za uplynulé tisíciletí. A to všechno kvůli Darcy
Smithové. „Byla… těmi obrázky rozhozená. Obzvlášť poté,
co byl Levet natolik pitomý, že jí prozradil, že je našel v
Salvátorově sejfu.“
Možná, že Viper vycítil něco ze Styxova hlasu. Pomalu se
zvedl na nohy a pozoroval ho obzvlášť pátravě.
„Rozhozená? Co tím myslíš?“
Styx zaskřípal zuby, když si vybavil obrázek Darcy ležící
v hlubokém spánku na posteli.
Neublížil jí. Ve skutečnosti jí zcela jistě zachránil před
její vlastní hloupostí. K čertu, byla by schopná nechat se
chytit do Salvátorovy ďábelské pasti.
Všechno, co udělal, bylo, že se ujistil, že se probudí až
dnes večer, nebude si pamatovat nic, co se stalo během
uplynulých dvaceti čtyř hodin. Bude v bezpečí v jeho péči,
kam náleží.
Tak proč se cítil, jako by nějak zradil jedinou ženu, která
vnesla od jeho života mnohem více než prázdné povinnosti a
nekončící zodpovědnost?
Viper nadzvedl obočí. „Styxi?“
Styx neklidně pokrčil rameny, jeho prsty se mimoděčně
sevřely kolem amuletu na krku.
„Jako všichni lidé má tendenci se vrhat po řešeních, aniž
by měla sebemenší důkazy. Je zcela přesvědčená, že tahle
žena je s ní pokrevně příbuzná. Možná dokonce, že je její
matka.“
Viper pokrčil rameny. „To je celkem logická domněnka.
Podobnost je až zlověstná. Nemůže to být náhoda.“
U všech bohů, byl snad jediným, komu zbýval zdravý
rozum?
„Ještě nic nevíme. Může to být jednoduše chytrý tah od
Salvátora, jak nalákat Darcy do svého brlohu.“
„Stěží chytrý,“ opáčil Viper.
Styx strnul. „Jak to myslíš?“
„Řekl jsi, že Levet našel ty fotky ukryté v sejfu, je to
tak?“
„Ano.“
„Jistě, kdyby vlkodlak plánoval využít ty fotky, aby
vylákaly Darcy do jeho doupěte, tak by je přinesl s sebou, už
když se poprvé setkal s Darcy na baru.“ Poukázal Viper
měkce. „Nebo minimálně by je vzal s sebou, když posledně
prorazil tvou ochranu a znovu se s ní setkal. Těžko by s nimi
kohokoliv obelstil, když je měl zamčené v sejfu.“
Styx nebyl hloupý. Sám si povšiml toho, že je divné, že se
Salvátor nepokusil použít fotografie již dříve.
Nakonec ale usoudil, že na důvodech to nic nemění.
Minimálně ne tak dalece, jak se bála Darcy.
„Kdo může říci, co se psovi honí hlavou?“ odsekl.
„To je dost pravdivé, předpokládám,“ souhlasil Viper,
přimhouřil oči. „Jak je Darcy?“
Styx se ostře otočil a spatřil pastelový akvarel, který
zdobil zeď.
„Je jí dobře.“
Nastala krátká pauza a Styx se odvážil doufat, že jeho
ledový tón ukončí tenhle nevítaný výslech. Což byla blbost,
pochopitelně.
Nic menšího než dřevěný kůl zaražený přímo do srdce by
nedokázalo Vipera zastavit, když už jednou zanořil špičáky.
„Říkal jsi, že byla těmi fotkami rozhozená,“ nenechal se
odbýt.
Trhl sebou, když si vzpomněl na bezbrannou naději zářící
z jejích očí.
„Víc než rozhozená. Byla rozhodnutá vtrhnout do
vlkodlačího doupěte a požadovat vysvětlení,“ procedil skrz
zuby.
„To je stěží překvapující. Shay mne naučila, že lidé mají
ohromnou potřebu mít rodinu. Zdá se, že jim to přináší pocit
pohodlí a bezpečí.“
Rodina?
K čemu Darcy potřebovala rodinu? Obzvlášť takovou,
která se o ní nestarala, když ji nejvíce potřebovala.
Mimo to, teď měla jeho a Havrany, aby jí zajistili pohodlí
a ochranu.
„Také se zdá, že jim to zároveň krade zdravý rozum, který
by možná mohli vlastnit. Vystavila by nebezpečí cokoliv,
včetně sebe samé, jen kvůli pitomému obrázku.“
„Není to od ní tak pitomé.“
Styx otočil hlavu, aby probodl svého přítele divokým
pohledem. „Nedovolím jí, aby se zapletla do Salvátorových
sítí. Je příliš mnoho v sázce.“
„Mluvíš o dohodě mezi vlkodlaky a upíry?“
„Ano, a samozřejmě o Darcyině vlastním bezpečí.“
„Ach.“ Viper se ušklíbl. „Jistěže.“
„Co?“
„Nepředpokládám, že v tu chvíli z tebe Darcy byla zrovna
dvakrát nadšená?“
Teď byla řada na Styxovi, aby se ušklíbl. „Byla méně než
spokojená.“
„Měl bys ji raději mít stále na očích, starý příteli,“
upozornil ho Viper. „Cítím za jejím sladkým úsměvem lži a
vůli ze železa. Jestli se rozhodne uprchnout, nebude snadné jí
zastavit.“
Styx zavřel oči, když mu nával smutku bolestivě zkroutil
žaludek.
„Není důvod se toho bát.“
„Jsi velice jistý si svým šarmem.“
„To není můj šarm, čím jsem si jistý. Podnikl jsem určitá
opatření, abych se ujistil, že neudělá nic ukvapeného.“ Jeho
chladný tón nedal znát žádnou nemilou emoci, které ho
svazovaly.
„Jaký druh opatření?“ Viper pomalu zasyčel. „Styxi? Tys
jí vymazal vzpomínky?“
K čertu, nepotřeboval, aby to znělo tak šokované. Bylo to
cosi, co upíři dělali běžně už od počátku věků.
„Bylo to jediné rozumné řešení.“
„U satanových koulí!“ Viper potřásl zlehka hlavou.
„Hraješ nebezpečnou hru.“
„Tohle není hra.“
„Ne, to teda není. Jedna věc je okouzlit někoho cizího, a
jiná věc je použít svou sílu na ženu, kterou si taháš do
postele.“
Strnulými pohyby Styx popadl svůj plášť a přehodil si ho
přes ramena. Nepotřeboval žádné připomínky toho, že
bezostyšně využil Darcyinu důvěru proti ní. Vždyť to, že ona
nebude mít vzpomínky na předchozí večer, ho bude
pronásledovat až na věčnost.
„Udělal jsem jen to, co bylo nezbytné.“
Užuž otevíral dveře, když ho zastihla Viperova tiše
pronesená slova.
„Možná, ale jestli Darcy odhalí pravdu, budeš za to zle
platit.“