Sága Stmívání a jiné upírské knihy

„Tudy.“
Salvátor dovolil Hessovi, aby ho zavedl do zatuchlého
sklepa jejich současného útočiště. Jeho nálada byla stejně
špatná a zkažená jako těžký vzduch, který ležel všude kolem
nich.
Sofie by měla přijet do Chicaga za méně než týden, a on
stále neměl Darcy ve svých rukou.
Nyní Hess vykládal o nějakém slídilovi, který
pravděpodobně vnikl do budovy přes všechny hlídky a byl
vyslán, aby…
Dobrá, Hess neměl úplně jasno, co měl asi tenhle zvěd za
lubem. Jistěže, Hess se zřídkakdy snažil používat tu
rosolovitou šedou hmotu, kterou měl ve své lebce.
Proč se také zatěžovat přemýšlením, když se můžete
protloukat kolem se zvířecími instinkty?
Naštěstí Hess nevnímal Salvátorovy ne zcela lichotivé
myšlenky. Náhle se zastavil a ukázal do inkoustové černoty.
„Tady, jak jsem vás upozornil,“ nečistý vlkodlak si
odfrkl, jeho prst ukazoval do vzdálenějšího rohu. „Vetřelec.“
Záchvěv překvapení projel Salvátorem, když si prohlížel
drobného démona, který se momentálně zabýval svým
dechem a foukal, jako by se snažil očistit si svá křehká křídla.
Nadechl se zhluboka, neschopen uvěřit takovému
velkému přídělu štěstí.
„Chrlič. Ten samý, jakého jsem cítil ve Styxově brlohu,“
zašeptal.
Hess se zatvrdil, vzduch kolem něj zajiskřil, jak se snažil
zůstat v lidské podobě a neproměnit se ve vlkodlaka. „Takže
on patří upírovi?“
„No, vypadá to tak.“
„Tak už víc ne. Zlikviduji ho jedním kousnutím.“ Větší
muž postoupil kupředu, ale jen aby se zas ostře zastavil, když
se Salvátor natáhl a chytil ho za paži. „Ne!“
„Ale…“
„Je tu očividně jako upíří špión.“ Salvátorův pohled zůstal
upřený na Leveta, který třásl ocasem a celý se klepal. „Je
jedině zdvořilé se ujistit, že přinese nazpět něco svému
pánovi.“
Hess se zachvěl vztekem. „Ztratil jste rozum? Měli
bychom ho zabít.“
„Opravdu, Hessi.“ Salvátor si povzdechl. Nečistí. „Jsi
vždycky zaslepen řešit problémy násilím, i když by ti
diplomacie posloužila mnohem lépe.“
„Když pozabíjíte své nepřátele, nepotřebujete
diplomacii.“
„A k čemu ti budou mrtvá těla?“ opáčil Salvátor.
Hessovi se z krku vydralo hluboké zavrčení. „Leží na
zemi a nedělají problémy.“
„Lekce, můj příteli,“ protáhl Salvátor. „Moudrý muž umí
využít všechno. Včetně svých nepřátel.“
Nastalo na chvíli ticho, když se Hess pokoušel zapojit
svůj mozek. „I chrliče?“
„A skrz něj jeho pána,“ zamumlal Salvátor a usmál se.
„Byl jste dost rychlý vystřelit šíp na upíra,“ zavrčel
námitku nečistý vlkodlak.
Salvátor pokrčil rameny. Nemohl popřít, že mu působilo
ohromné potěšení, když poslal toho arogantního bastardka k
zemi. Jediná škoda byla, že se mu nepodařilo ho zabít.
„Dobrá, ale bohužel měl neuvěřitelné štěstí,“ protáhl.
„Dnes v noci jsem nicméně přišel na další způsob, jak
vystřelit šíp proti Anassovi.“
„Co uděláte?“
„Nech mě se vypořádat s chrličem,“ přikázal Salvátor.
„Chci se ujistit, že tvoji nečistí na něj nesáhnou. Potřebujeme
tohohle malého démona, aby se vrátil zpátky, a jeho přátelé si
mysleli, že vnikl dovnitř i ven nezpozorován.“
Hess zaváhal, potom pokrčil rameny a zmizel v temnotě.
Nečistý vlkodlak by možná dával přednost poněkud krvavější
odpovědi na vetřelce, ale byl alespoň natolik inteligentní, aby
udělal, co se mu řeklo.
Salvátor vytěsnil svého služebníka z mysli a upřel svou
pozornost k Levetovi, který se opatrně šinul po vlhké
podlaze.
Úsměv rozzářil jeho temnou tvář.
Při této příležitosti jakoby přišla hora k Mohamedovi.
Darcy vydechla hlubokým pocitem uspokojení.
Nemyslela si, že svede Styxe, když se ho vydala hledat.
Nebo minimálně ne vědomě.
Ale na co by se měla žena dívat, když s takovou mužskou
dokonalostí sdílí společný prostor? Nemá to snad roznítit její
vášeň?
Obzvlášť žena, která si už mnoho let odpírala jakýkoliv
náznak blízkosti?
Prostě se nemohla přinutit cítit se provinile.
Její život byl příliš často vyplňován osamělostí a
zklamáním. Proč by si nemohla užít nečekané záblesky štěstí,
které jí zkřížily cestu? Měla by žít okamžikem a zapomenout
na důsledky.
Když ležela na měkké matraci a stále obtočená
Styxovýma rukama, bylo snadné žít okamžikem.
Cítila se zcela vnitřně spokojená, dotkla se zvláštního
amuletu, který nosil na krku, předtím než pozvedla hlavu a
setkala se s jeho doutnajícím pohledem.
„Jsi spokojený se svou porážkou?“ zašeptala do jeho
vlasů měkce.
Pomalu se usmál. „Přiznávám porážku, ačkoliv musím
upozornit, že se cítím mnohem víc jako vítěz.“
Teplo jí projelo každičkou částečkou těla. „Zvláštní, já
také.“
„Proč jsi odešla z mojí postele dnes večer?“ Jeho prsty
zlehka přejely po jejích rtech. „Chyběla jsi mi, když jsem se
probudil sám.“
„Byl jsi zraněný a potřeboval sis odpočinout a vyspat se.
A kromě toho, nejsem typ holky, který by se rád válel pořád
v posteli.“
„To je něco, co bych rád změnil,“ zamumlal.
„A jak jsi vymyslel, že to uděláš?“
Jeho ruce se kolem ní sevřely pevněji. „Jestli chceš, abych
ti to předvedl, můžeme se vrátit do mé ložnice.“
Zakuckala. „Myslím, že všechno předvádění by mohlo
počkat na později. Na rozdíl od tebe, jsem dost člověkem na
to, abych potřebovala nějaký čas na vzpamatování se.“
„Jsi mnohem víc než pouhý člověk.“
Povzdechla si. Nemohla si pomoci. Záhada toho, čím a
kým je, ji bude pronásledovat, dokud neodhalí pravdu.
„Možná, že víc, ale co? To je ta otázka. Ani Shay mi to
neuměla říci.“
Teď byl na řadě Styx, aby si povzdechl. Nasadil ostražitý
výraz. „Takže ty ses setkala se Shay?“
„Jako kdybys to nevěděl. Bezpochyby jsi ji cítil v
okamžiku, kdy překročila práh.“ Darcy zatřásla hlavou.
„Tohle mne opravdu začíná děsit.“
„Shay překračující práh?“
„Ne, celá ta věc s tím čicháním. Není to úplně zdvořilé,
abys věděl.“
Pokrčil rameny, a zavlnil tak svaly pod její dlaní. Krása.
„Většina démonů používá svůj čich, aby přežila. Takže
sis… užila její návštěvu?“
„Ano, hrozně moc.“ Darcy se usmála při vzpomínce na tu
krásnou poloviční démonku. „Mám jí ráda.“
„Předpokládám, že umí být okouzlující, když se jí chce,“
neochotně připustil.
Podepřela se na lokti, takže mohla shlížet dolů na jeho
napjatý výraz. Její srdce malinko poskočilo při pohledu na
krásu jeho temných, a přece jemných rysů.
Nezáleželo na tom, zda-li by zůstala s tímto upírem po
celou věčnost, nikdy by se na něj nevynadívala.
„Tak nějak se mi zdá, že vy dva spolu máte nějaké
nevyřízené účty,“ řekla zastřeně.
„Nevyřízené účty.“ Nakrčil nos. „Ano, i tak by se to dalo
říct. Nepochybně tě varovala, že jsem bezcitný bastard.“
„Ano, varovala.“
Zvedl ruku, aby ji mohl pohladit po tváři, pohlédl na ní
pátravě. „A stejně jsi mne vyhledala.“
„Už to tak vypadá.“ Trochu se zamračil. „Proč?“
„Proč co?“
„Nedovedu si představit žádnou jinou ženu, která by mne
neměla v nenávisti a nebála se mne.“ Jeho ruka se stáhla
kolem její tváře. „Nejen, že jsem upír, ale unesl jsem tě a
držím tě tu proti tvé vůli.“
Její rty se ironicky zkroutily. „A nezapomínej, že mne
hodláš předhodit smečce vlkodlaků.“
„To je příliš vzdálené rozhodnutí,“ zavrčel. „Salvátor
nejeví žádné snahy k vyjednávání. A dokud se bude chovat
takto, tak nebudeme diskutovat o tom, že bys kamkoliv
odcházela.“
Její pohled se přesunul k jeho amuletu, který nevědomky
hladil. „Hmm, asi máš pravdu. Měla bych se tě bát a vyhýbat
se ti.“
Trhl sebou nad jejími otevřenými slovy. „Tak proč to
neděláš?“
Proč vlastně?
Darcy si zhluboka povzdychla. „Abych byla upřímná, tak
přesně nevím. Možná proto, že se ve skutečnosti necítím jako
v zajetí. Celkem vzato, nezamkl jsi mne v mém pokoji,
zajistil jsi, aby hospodyně vždycky připravovala moje
nejoblíbenější jídla, a poslal jsi nebohého Leveta ven do
sněhu, aby přinesl moje květiny.“ Pokrčila rameny. „Nebo
možná proto, že nepřemýšlím jako většina lidí.“
Styx pozvedl obočí. „Nepřemýšlíš jako oni?“
Zasmála se. „Žádné překvapení, ne?“
Jeho rysy změkly. „Věřím, že jsi žena, která raději
následuje své srdce než hlavu.“
„Myslíš, že jsem impulzivní a vnitřně nevyrovnaná
obvykle po většinu času,“ souhlasila suše.
„Myslím, že jsi laskavá a soucitná a schopná vidět vždy
něco dobrého i na těch, kteří nejsou hodni tvojí sympatie.“
Pohnul rukou, aby mohl stočit své prsty zezadu na jejím krku.
„I na bezcitném a nemilosrdném upírovi.“
Darcy pomalu zavrtěla hlavou. „Ty nejsi bezcitný, Styxi.
Přesně naopak.“
Stáhl rty. „Je jen málo takových, kteří by s tebou
souhlasili, andílku.“
„Jenom proto, že se snažíš na ostatní působit
nemilosrdně,“ poukázala. „Bezpochyby ti to pomáhá k tomu,
aby v tobě viděli váženého vůdce, ale já tě vidím jinak.“
„Opravdu?“ pohlédl na ní zcela fascinován.
„Ano.“ Darcy na delší chvíli zaváhala a uvědomila si
pravý důvod, proč na něj nepohlíží jako na svého nepřítele.
„Všechno, co děláš, včetně toho, že jsi mne unesl, děláš pro
své lidi. Jsou tvojí rodinou. Tvojí zodpovědností, povinností.
A ty bys udělal cokoliv, včetně toho, že bys zemřel, abys je
ochránil. A já si tě za to vážím. A doufám, že… kdybych
měla rodinu, že bych udělala to samé.“
Něco se zablesklo v hloubi jeho očí. „Andílku…“ Zvuk
otevírajících se dveří přerušil prudce jeho slova. „K čertu,
DeAngelo, jdi pryč.“
„Pane,“ ozval se ode dveří hluboký, emocí prostý hlas,
„máte zde žalobce.“
„Žalobce?“ otázala se Darcy.
S úšklebkem se Styx vymrštil na nohy, jeho nahé tělo se
zalesklo bronzovým odleskem v pohasínajícím světle.
„Upíry, kteří vyhledali soud. Obávám se, že se toho
musím účastnit.“
Darcy bojovala s nutkáním obejmout rukama jeho nohy,
polaskat se s tou linií jako vytesanou do mramoru. Proklatý
DeAngelo a jeho vyrušení. Nechtěla, aby jí Styx utekl. Ne,
když vypadal tak skvěle a k nakousnutí.
Naneštěstí chápala, že Styx má povinnosti, které jsou nad
jejich vztahem.
„Je těžké být králem, co?“ povzdechla si.
„Častěji, než by se zdálo,“ zamumlal a oblékal si své
kožené kalhoty. Potom na ni pohlédl divokým pohledem.
„Budeš tady, až se vrátím?“
Sarkasticky se usmála. „Mám vůbec, kam bych šla?“
Sehnul se, aby jí ukradl sladký, něžný polibek. „Nikam,
kde bych tě nenašel.“
„Tak nějak jsem si to myslela.“
Styx nemohl popřít divoké zklamání, když byl odtržen od
Darcy. Příznačné. Už přece ukojil svou touhu po krvi. Nebyl
už žádný další rozumný, vysvětlitelný důvod, aby potřeboval
zůstávat v její společnosti.
Pochopitelně – nic na jeho vztahu s Darcy nebylo
rozumné nebo vysvětlitelné, uvědomil si suše.
Šlo to mnohem dál za potřebu sexu nebo krve. Šlo to
dokonce za hledání pravdy, proč je tak důležitá pro
vlkodlaky.
Ten pravý důvod byl, že jeho život byl rázem jiný, vždy
když byla Darcy nablízku.
Cítil se náhle více než chmurný a neochvějný strážce
nebo všemocný vládce upírů.
Byl… mužem.
Mužem, který už dávno zapomněl, jak drahocenná může
pravá společnice být.
Vynikající, nádherná, sladká společnice, která byla jistě
mimo sebe, aby nabídla nebezpečnému upírovi takovou
ukvapenou náklonnost.
Styx potřásl hlavou a přinutil své myšlenky přestat se
zabývat Darcy a soustředit se na záležitosti na dosah ruky.
Ať už si sebevíc přál odnést Darcy do ložnice a zamknout
dveře před okolním světem, nemohl zapomínat na své
povinnosti.
Sepnul si vlasy a natáhl se po těžké černé róbě, kterou
DeAngelo držel v rukou.
„Kdo jsou ti žalobci?“ zeptal se Styx, když vklouzl do
taláru a vykročil směrem do kuchyně.
DeAngelovy světlé rysy byly nečitelné. Jestli měl nějaký
názor na svého pána a jeho očividnou posedlost jejich
zajatkyní, byl natolik moudrý, aby to nedával najevo.
Chytrý upír.
„Nazývají sami sebe Victoria a Uther,“ zamumlal.
„Nevzpomínám si na žádná taková jména.“
„Přicestovali z Austrálie.“
„To je zemský spor?“
„Ve skutečnosti myslím, že je to více než…“
Vstoupili do kuchyně; Styx se zastavil a zamračeně se
podíval na DeAngela. „Co?“
„Osobní rozepře.“
„A to je přivádí za mnou?“ Styx zavrčel rozladěním.
„Jsem Anasso, ne…“
„Anna Landersová?“ nadhodil DeAngelo se slabým
úsměvem.
„Kdo?“
„To je jedno.“ Narozdíl od Styxe se mladší upír během
několika posledních staletí zcela neodřízl od světa. Nicméně
málokdy nudil svého pána nezajímavými výstřelky nebo
módou. Naštěstí. „Přišli vyhledat azyl.“
„Proč tedy nešli za Viperem? Já nemám žádný klan.“
„Ne, ale můžeš jim poskytnout ochranu před jejich
šéfem.“ DeAngelův výraz se změnil ve škleb. „Volá po
Krevním vyzvání.“
Styx pozvedl obočí. Krevní vyzvání byl smrtící souboj
jednoho proti jednomu. Souboj, který nemohl být brán na
lehkou váhu a podceňován ani klanovým vůdcem.
„Co je obviněním?“
„Prohlašuje, že kuli spiknutí převzít jeho klan.“ DeAngelo
pokrčil rameny. „Popírají jeho obvinění a říkají, že šéf klanu
odhalil, že jsou milenci, a přál si zničit jejich předurčení stát
se spojenými.“
„Šéf klanu chce Viktorii sám pro sebe?“ otázal se Styx.
„Uthera,“ opravil DeAngelo.
„Ach.“ Styx si lehce povzdechl. Poslední věc, kterou si
přál, bylo zaplést se do nějaké domorodé šarvátky. Obzvlášť,
když ho ta domorodá šarvátka držela od Darcy. Naneštěstí
pouhý fakt Krevní výzvy byl otázkou, která ho nutila vzít
záležitost na zřetel. Proklatě. „Setkám se s nimi,“ řekl a
přinutil se vydat do přední části domu, kde cítil čekající
upíry.
Vstoupil do obýváku, pohlédl na vysokou černovlasou
ženu a ohromného Vikinga, kteří před ním padli na kolena a
přitiskli hlavy ke koberci.
„Můj pane,“ řekli unisono.
Styx potlačil vzdechnutí a udržel své rysy v odměřeném
výrazu. „Povstaňte, Victorio a Uthere, a povězte, proč jste
vyhledali spravedlnost Anassa.“